Žádná vanilka a žádná komfortní zóna v hudbě Hümy Utku.
Jakým způsobem může hudba zrcadlit lidskou psychiku? Nakolik je zvuk prostředkem k vyprávění příběhů a nakolik příběhem samotným? A jak se promítá Jungova myšlenka archetypů do lidského hudebního i nehudebního přemýšlení? To a mnohem více ve své tvorbě ohledává sonická umělkyně Hüma Utku, která v současnosti působí v Berlíně.
Hlas podvědomí
Utku vyrůstala v Istanbulu, v němž se mísí evropské a asijské vlivy i ruch velkoměsta s folklorními zpěvy a specifickou hudební ornamentikou, což jí umožnilo od útlého věku nasávat svébytnou zvukovou kulturu. Vystudovala psychologii, a právě to ji posléze motivovalo k propojení fascinace lidským mozkem s láskou k hudbě a definování vlastního uměleckého konceptu. „Poslech hudby aktivuje celou neuronovou síť. Hra na hudební nástroj je, vzhledem k souběžné fyzické námaze a auditivnímu zpracování, zase intenzivním cvičením pro mozek. Pak jsou tu také stupnicové postupy, které vyvolávají rozličné emocionální reakce…“ vyjmenovává autorka body, ze kterých se dá při studiu hudební psychologie vycházet. Sama se opírá zejména o principy analytické psychologie, jak ale uvádí v rozhovoru pro platformu Shape (jejíhož programu pro inovativní umělce a umělkyně se v roce 2021 účastnila), v posledních letech se nechává více inspirovat také neuropsychologií a Gestaltem.
Pro Hümu Utku je zvuk prostředkem, skrze který lze zkoumat lidskou duši, zejména pak její archetypální vrstvy. Zvuk má podle ní přirozený potenciál vyjádřit i podvědomý obsah mysli, tedy to, co se slovy dá jen těžko vyjádřit. Vnímání hudby tímto způsobem neukazuje jen na prožívání jednotlivce, zmíněné archetypy jsou něčím, co prostupuje rozličnými kulturami i dějinnými epochami a může odrážet širší celospolečenské fenomény. „Nutně neodkazuji k lineárnímu pojetí času. Jde mi spíše o to, co je v nás primitivní, instinktivní. Kulturně starobylé, ale ne nutně tradiční. To, co přesahuje slova a trendy. Je to cyklické; místo, které navštěvujeme opakovaně, ale pokaždé v jiném stavu,“ vysvětluje.
Autorka svou tvorbu s oblibou nazývá zvukovým vyprávěním. Těžko jejímu dílu přičítat jednoznačná přízviska, pohybuje se primárně ve vodách experimentálního ambientu, v jeho průřezu bychom ale nalezli i taneční nebo noiseové momenty. Základním kamenem každopádně zůstává idea sonického rituálu.
Cesty ze tmy
Přesun do Berlína, významného centra experimentální elektroniky, znamenal pro Hümu Utku záplavu nových podnětů, kontaktů i inspirace. Hluku velkoměsta se nezbavila, nepochybně však změnil podobu. V roce 2018 autorka přichází s první výraznou nahrávkou pod labelem Karlrecords. Şeb-i Yelda je inspirováno verši Sabita Efendiho, bosenského básníka z éry Osmanské říše. Název lze z perštiny přeložit jako „nejdelší noc“ a neodkazuje k astronomickému datu, ale ke stavu obtěžkané duše. Utku uvádí, že Efendiho verše ji podnítily k hledání paralel mezi vlastním prožíváním a kolektivní zkušeností – v tomto případě zkušeností regionu. EP sice obrazně zpracovává politické nepokoje na Blízkém východě, tichou podporu ale nabízí i posluchačstvu v jinak tíživých životních situacích. Konec nahrávky symbolizuje vidinu nadcházejícího dne, naději pro každého, kdo marně hledá cestu z neprostupné tmy.
O rok později vydává turecká umělkyně na tomtéž německém labelu debutové album Gnosis. Jak název napovídá, jedná se o silně introspektivní počin vydávající se na cestu po stopách procesu lidského poznání. Podobně jako u Şeb-i Yelda je i zde kostra tvořena elektronickými beaty a terénními nahrávkami (pocházejícími například z Řecka, Turecka a Egypta), zvuk je ale o poznání méně temný a surový a pomalu se mu dostává oné specifické plasticity, kterou v plně rozvinuté formě známe z nejnovějších alb.
Na horské dráze
V roce 2022 vychází druhá dlouhohrající deska The Psychologist, médii označovaná za autorčino dosud „nejkomplexnější, nejambicióznější a nejautentičtější“ dílo. Společně s ní přichází emancipace hudebního rukopisu, čehož Utku dociluje prací s analogovými syntezátory, vokály, smyčci a temnými elektronickými rytmy. Rozmanitost zvukové palety odpovídá tématu – autorka se noří do nejzazších zákoutí mysli. Track Island Of Consciousness se opírá o jungovskou metaforu vědomí, Rüya zase o princip analýzy snu z Gestaltu. Album staví na mohutném dronu, který je střídavě uváděn do pohybu skrze tvrdé elektronické beaty a následně znovu zjemňován, jako by se postupně zarýval pod kůži po celém těle a neúprosně prostupoval dál dovnitř.
Světová premiéra se uskutečnila ve formě AV performance na pražském Lunchmeat festivalu. „Cílem je čapnout posluchače za límec a zbytek je jako jízda na horské dráze. (…) půjde o úplnou aktivaci tří center těla. Co se stane potom, už záleží na každém jednotlivci,“ představuje Hüma Utku svůj záměr s prvním živým provedením alba v rozhovoru pro německý hudební server Groove. „Když jsem se poprvé setkala s Utkuem (Utku Önal – autor vizuálu, pozn. aut.), řekla jsem mu, že potřebuji vizuální příběh, který bude jako facka. Žádná vanilka, žádná komfortní zóna. Ať to komplexní a znepokojivé, stejně jako ta hudba,“ popisuje hudebnice svou představu.
Bez prvoplánové něhy
Zatím poslední autorčinou publikovanou nahrávkou je LP Dracones z jara 2025. Tematicky ohledává problematiku těhotenství a mateřství, ale něhu a pastelové barvy bychom tu hledali marně. Utku opět pracuje s intenzivním brnícím dronem, který doplňuje mrazivým šepotem a zneklidňujícími industriálními fragmenty. Zvuku nechybí pro autorku typická hutnost a prostorovost, oproti The Psychologist ale graduje pomaleji, největší intenzity nabývá až v předposledním tracku House Within A House, kde skrze dunivý rytmus přechází do monumentálního noiseu a následně zvolna vydechuje v závěrečné Ayaz’a.
V září roku 2025 Utku založila vlastní label Mercurial Cycles, který slouží jako podpůrná platforma pro různé druhy multidisciplinárního umění a zároveň prezentuje každoměsíční radioshow na berlínské stanici Refuge Worldwide.
Most mezi Berlínem a Istanbulem, noisem a ambientem, hudbou a psychologií, příběhem a rituálem, individuálním a kolektivním. Hümu Utku, mimořádný zjev současné power ambientní scény, bude možné naživo slyšet na letošním ročníku festivalu Alternativa, konkrétně v pátek 21. 11. v Arše+.