Své třetí album se rozhodl progresivně jazzový kvintet Muff natočit živě v pražské Dejvické klubovně. Nahrávka působí po všech stránkách tak, že kapele všechny její záměry vyšly. Kromě tří skladeb z předešlé studiovky vol.2 tu na nás čeká sedm zbrusu nových kompozic, koncertní energie jim sluší všem. Tak jako je u moderních jazzových fúzí v podstatě standardem, strukturují hráči svůj elektroakusticky zvuk od táhlých ploch přes jazzovější témata a improvizační kooperace až k hutným groovům inspirovaným rytmy původem z taneční elektroniky, v čemž mají prim samozřejmě bicí Romana Víchy a baskytara Jakuba Vejnara. Ve vyváženém poměru se tu prolíná jazzová kompozice vyjádřitelná „v notách“ se zvukovými scénáři čerpajícími z psychedelické práce s netónovými zvuky, efekty a samplingem.
Skladby z dílny saxofonisty Marcela Bárty a klávesisty Jakuba Zitka jsou většinou poněkud rozsáhlejší a tedy členěné na více náladově rozdílných fází. Pokud se hlavního slova chopí elektrická kytara v rukou Jiřího Šimka, jsou slyšet inspirace například Johnem Scofieldem, Marcem Ribotem či Kurtem Rosenwinkelem. Klávesy se umějí vyřádit v nekompromisním hammondkovém i jedovatě syntezátorovém soundu, Jakub Zitko se tu ukazuje ovšem i jako lyrik s elektrickými piány a jemnějšími syntezátorovými linkami. Z celkového projevu blízkého kapelám newoyrského Downtownu (různé party třeba okolo Johna Medeskiho, Jima Blacka, Bobbyho Previta atd.) občas přechází Muff k ješte klasičtějším jazzrockovým výrazovým prostředkům, objevit se mohou aluze na první polovinu 70. let, například na Mahavishnu Orchestra, psychedeličtějšího Carlose Santanu nebo na Weather Repoort (zde tedy na celou jejich tvorbu). Mně osobně se ještě opakovaně vybavily některé polské jazzrockové nahrávky, např. String Connection.
Ohledně kompozičního a stylového projevu má tato kapela již zjevně nějakou dobu jasno a i z koncepce nahrávání tohoto alba je zřejmé, že nyní se soustředí na ještě hlubší a detailnější tříbení aranží a s nimi spjaté kolektivní souhry. V tom je ovšem daleko, jako na zdejší scéně opravdu málokteré těleso. Pětice bravurních hudebních výkonů se zde perfektně snoubí ve všech možných způsobech interakce, v citlivé dynamice, odpichové groovové rytmice, aranžérských finesách, nebo třeba v prolínání široké škály vyzrálých nástrojových barev. Z tohoto pohledu byla vlastně živá nahrávka opravdu silnou uměleckou výzvou a Muff si s ní podle všeho, co je slyšet, poradil na výbornou.
Muff: Hypnotix Bum Bum
Polí5 (www.polipet.cz)
