Když v září roku 2021 oznámil vedoucí labelu Vinyl-on-demand Frank Maier, že péčí jeho vydavatelství (téměř by se mělo říci dokumentačního centra) vyjde kompletní zrevidovaná a bohatou knihou opatřená retrospektiva rakouského labelu Nekrophile Rekords, tušil jsem, že se za nějakou dobu budu těšit ze svého prvního a na nějakou dobu asi posledního VOD titulu. Jak ovšem velmi správně poznamenal kolega Václav Adam, na to, co Frank hudbychtivým zákazníkům v každém vydání nabízí, to vlastně zase až tak moc nestojí, což je na jednu stranu pravda, nicméně i tak držet krok s VOD rozhodně není levná záležitost.
Naproti tomu ovšem stojí obrovský zážitek z nádherně zpracovaného boxu vinylových desek, který nakonec po mnoha odkladech způsobených Covid-19 útlumem výroby hudebních nosičů, dorazil v půlce dubna i k zákazníkům v Čechách. Krom samozřejmě detailně zpracované formy, tj. skvěle vyrobeného dřevěného boxu, na kterém vesele svítí červená lebka stáje Nekrophile Rekords, bytelného držáku oddělující hmotnou knihu mapující v úplnosti historii obskurního labelu i jeho nevšedního majitele od štosu hudebních nosičů, přivítá milovníky rituálně laděného industriálu precizně graficky upravená edice samotných 180g desek s patřičně radikálním obsahem, navíc doprovázeným i extenzivním výkladem samotné principálky Zoe Dewitt (v době vzniku značky vystupující pod jménem Michael). Dohromady sečteno a podtrženo, VOD připravili vše pro komplexní zkušenost posluchače s ideologií, historií i obsahem zmiňovaného rakouského labelu ve více než lákavém balení.
Znalci pochopitelně namítnou, že aktuálně nejde o první kompletní vydání alb a kompilací Nekrophile Rekords, nicméně až na drobné výjimky je katalog tohoto labelu za normální ceny prakticky nedostupný, a tak je nepochybně dobré, že vše vychází znovu, a to poprvé s přímou účastí a péčí Zoe Dewiitt od roku 1990. Tedy nikoliv v zásadě nahodilé grafiky a doprovodné materiály, jak to sama DeWitt kritizuje v přiložené knize, když hovoří o reedicích z 90. let od labelu StaalPlaat, ale pečlivě sestavené a rekonstruované obaly původních kazet s texty, které je doprovázely na počátku 80. let.
Pojďme už k samotnému obsahu. Celkem dvanáct titulů, z toho deset dlouhohrajících a dvě EP desky nás provede mnohostí odstínů hudby označované samotným vydavatelem jako „ritual post industrial music“, tedy subžánrem postidustriální hudby, kterou dnes reprezentují zejména i zde zúčastnění Ain Soph, dále pak věhlasní Current 93, či třeba finští Zöat Aön. Přes počáteční hlukově laděné experimenty s nihilistickou industriální atmosférou, konkrétně projekt Korpses Katatonik se dostáváme k raným inkarnacím budoucích star elektronické hudby vůbec a sice k Psychic TV a Coil, abychom posléze přešli k více rituálně scénické hudbě seskupení Ain Soph, LaShTal, až po mně dříve neznámé spolky Coming to now a Metgumnerbone.
Myslím si, že na tomto místě nemá úplně cenu pouštět se do podrobného rozboru každé nahrávky, jelikož by to z mého pohledu nebylo ani užitečné ani zábavné. Místo toho rozdělme po obsahové linii celý box na tři části. První budiž hudební inkarnace Zoe Dewitt, druhou rané pokusy Psychic TV/Coil a souvisejících spolků a třetí ostatní nahrávky značky Nekrophile Rekords. Osobní manifestace Zoe Dewitt se nesou, jak jsme již naznačili, ve dvou různých polohách. Na jedné straně následování vzorů Throbbing Gristle a SPK v podobě Korpses Katatonik, na druhé svébytná cesta rituální hudby Zero Kama produkované na lidské ostatky. (V doprovodné knize je na téma opatření si a úpravy těchto ostatků množství příběhů.) Z mého pohledu mají obě nahrávky svou relevanci, a i vzhledem k tomu, že se jednalo vždy o domácí produkci na čtyřstopé kazetové nahrávadlo, výsledkem jsou dvě alba na vysoké úrovni v rámci (post)industriální hudby raných 80. let. Neurotické syntezátorové smyčky doprovázené samply, deklamací či křikem či postupné mantrické zaklínání pomocí obskurních „nástrojů“, obě nahrávky dovedou podtrhnout atmosféru i sdělení, kvalitativně se navíc vyrovnají i pozdějším zářezům z Britských ostrovů.
Tímto oslím můstkem se dostáváme k historicky velmi zajímavé kapitole Nekrophile Rekords, která celé toto rakouské mikro vydavatelství svého času proslavila asi nejvíce, a sice rané materiály, dokonce možná vůbec první vydané kusy pozdějších Psychic TV a Coil. První jmenovaní zde vycházejí ještě jako improvizovaný projekt Genesise P. Orridge se zvukařem Throbbing Gristle Stanem Bingem (materiál dle knihy koloval v rámci tehdejších mail art sítí pod hlavičkou Throbbing Gristle – What’s history). Ačkoliv později mnoho posluchačů i sám Genesis P. Orridge označil tuto nahrávku za podprůměrnou a v zásadě „odpad, co poslal neloajálnímu Rakušanovi na jeho bezvýznamný label“, řekl bych, že jsou zde velmi dobře slyšet postupy pozdějších Psychic TV, zejména kombinace muzak přístupu s hrou na elektrifikované nástroje, popř. silná inspirace psychedelií druhé poloviny 60. let. Netvrdím, že se bez této nahrávky žádný příznivce PTV neobejde, nicméně v rámci historického zkoumání období přechodu kreativních mozků Throbbing Gristle do PTV představuje tento kus velmi zajímavou ukázku, kdy jedna koncepční linka končí a druhá na ni specifickým způsobem navazuje.
Samostatnou kapitolou by bylo hodnocení nejranějšího vydaného materiálu Coil, jelikož i sama Zoe popisuje, jak její korespondenční a spirituální kontakt s Johnem Balancem představuje nejsilnější období celého labelu a do značné míry předurčil jeho přerod z industriálně laděné inspirace TG/SPK do hudby určené jako součást rituálů okultní praxe – aneb jak se z ironických a nihilistických struktur podkresové hudby stává doprovod ke společné esoterické činnosti v rámci spolků praktické magie. Z hudebního hlediska zde můžeme spatřit ještě jistou stylovou nevyhraněnost pozdějších Coil, přesto nám skladba Here to here naznačuje, co vše bude možné od mladého Johna Balance v budoucnu čekat. Doprovodné materiály pochopitelně překypují informacemi o vztahu Dewitt a Balance včetně popisu procesů vydávání a realizace hudby Coil na Nekrophile Rekords a pro všechny fanoušky Coil se bude jednat o fascinují vhled do úplných počátků kultovního dua Balance/Christopherson.
Ostatní nahrávky v boxu představují dvě kompilace labelu – The Beast 666, kterou bych označil za mimořádně zajímavou hlavně skvělým výběrem skladeb a interpretů perfektně vyvažujících hlukové i atmosférické kusy, a následnou The Archangels Of Sex Rule The Destruction Of The Regime, která se zaměřuje již hlavně na rituální hudbu spolupracujících uskupení. Jsou to již zmiňovaní italští klasikové žánru Ain Soph či enigmatičtí LaShTal, kdy obě nahrávky ukazují v jak dobré formě byla italská elektroakustická scéna v polovině 80. let, zejména k zářezu Ain Soph jsem se při poslechu vracel opakovaně.
Britské ostrovy krom zmiňovaných Coil a Psychic TV reprezentují pak Zos Kia (projekt Johna Goslinga, později člena PTV), Coming to now, za kterým stojí dvojice hudebníků Andy Hall a Luther Howard a naposledy Metgumbnerbone Johna Mylotteho. Jedním z členů této skupiny byl v době nahrávání přiloženého materiálu i Richard Rupenus, budoucí šéf noiseových ničitelů The New Blockaders. Zos Kia reprezentují zejména zvukový manifest pohrobků Throbbing Gristle v podobě koncertu z Berlínského Atonal festivalu v roce 1983, tedy mix rockových, akustických, improvizovaných a dada hlukových pasáží – jde v zásadě o živé fúze prakticky náhodně sestavených soupisek budoucích slavných jmen ostrovní alternativní scény. Coming to now jdou pak směrem čistě akustických nahrávek, jejichž dlouhohrající deska je spíše dokumentem doby a domácích studiových pokusů, kvalitativně bohužel kulhajících za Zero Kama i italskými zaklínači. Výrazně si však svou pověst napravují na sedmipalcové nahrávce Silence (A Refrain), kde se k dřevěným nástrojům přidávají i citlivé elektronické ambientní pasáže a celá nahrávka tak působí mnohem kompaktněji a pestřeji než její 12” souputník. Projekt Metgumbnerbone má v celém kompletu také spíš dokumentární charakter a i přesto, že některé pasáže nepostrádají atmosféru a jistou zajímavost, pro mě osobně má největší cenu asi vhled do kreativních počátků Rupenuse, u kterého bych okultně laděné akustické pasáže hrané na etnické nástroje asi úplně nepředpokládal.
Pokud se na celý box podíváme vcelku, jedná se, jak u VOD bývá zvykem, o ohromně kompaktní, zajímavé a hodnotné dílo, zejména pro fanoušky ranějších forem industriální a postindustriální hudby. Nejen perfektní zvukové, grafické i řemeslné zpracování (ty dřevěné krabice jsou moc hezky udělané samy o sobě), ale hlavně vysoká hudební a informační hodnota i díky bohaté doprovodné knize, která by obstála jako artikl sama o sobě, dělá z boxu Nekrophile Rekords 1983–1990 perlu ve sbírce každého fanouška temné hudební alternativy 80. let. Samozřejmě mohl člověk využít plochu této recenze k reprodukci mnoha historek ohledně Thee Temple ov Psychick Youth, o sporech s Genesisem P. Orridgem, o získávání a úpravě lidských kostí na hudební nástroje či o snaze zformovat Zero Kamu jako živě hrající těleso, přesto si myslím, že je lepší nechat některé tyto pointy příběhu na čtenáři a posluchači, ať se stejně jako já mají na co těšit a čím se nechat překvapit. Putování do historie a souvislostí je v podání VOD nesmírně zajímavé a ucho potěšující, a tak za sebe mohu tento vydavatelský počin všem příznivcům historických temnot vřele doporučit.