- Inzerce -

Neptunian Maximalism: Éons

O zásadní letošní příspěvek do žánrových sfér mezi dronovou psychedelií, krautrockem, black metalem a free jazzem se postarala belgická kapela Neptunian Maximalism. V souladu se svým názvem opravdu maximalisticky, trojalbum album Éons obsahuje přes dvě hodiny dravé hudby.

Tuto formaci spolu v Bruselu založili v roce 2018 vokalista a multiinstrumentalista Guillaume Cazalet (baskytara, tenorová kytara, sitár, dechy…) a saxofonista Jean-Jacques Duerinckx. Základní sestavu NNMM dovršil příchod bubeníků Sebastiena Schmita a Pierra Areseho, pro různé koncertní projekty se ale sestava také různě rozšiřovala.

Opravdu vyčerpávající porce šťavnatě dunících dronů a pulzujících groovů nad nimiž poletují saxofonové improvizace je doplněna o estetické přesahy kombinující prvky různých mytologií, šamanismu a fantaskních vizí, jak je v těchto žánrech častým zvykem. S touto hudbou tak zároveň navštívíme planetu Zemi po konci antropocénu, kdy dominantní postavení na civilizačním žebříčku převzali inteligentní sloni. Textový či často spíše jen artikulační materiál pro vokály či barbarské pokřiky je přitom čerpán z prací anglického badatele a archeologa Pierra Lanchantina, jenž se zabývá hypotetickými modely počátků jazykové komunikace.

Během poslechu si vybavíme souvislosti s tvorbou třeba Sunn O))), Swans, Sun Ra, Pharoaha Sanderse, Acid Mothers Temple, díky barytonsaxofonu také například Zu Tria. Dvě hodiny materiálu vycházejí podle tematických kapitol na třech discích. Earth je zřejmě nejúdernější, na prostředním Moon podobná hudba jaksi více psychedelicky a kosmicky freejazzově mutuje, třetímu dílu Sun dominují táhlejší dronové plochy, ovšem výrazově často též správně neurvalé. Celému dílu zkrátka nelze nic vytknout.

Na bandcampu nabízí kapela k volnému přehrání asi třetinu skladeb. U příležitosti vydání 26. června je ale prozatím celý tento kolos k poslechu například na blogu Invisible Oranges. Osobně jej doporučuji jako ideální soundtrack k začátku léta.

Neptunian Maximalism: Éons
I, Voidhanger Records (https://i-voidhanger.com)


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.