Nový orchestr, nové místo, nová hudba. Ostravské dny 2017

  
12

Ostravské dny jsou letos pořád stejné a zároveň úplně jiné než v minulých ročnících. Nová, tedy dosud neslyšená hudba v nich hraje pořád zásadní úlohu a dopředu je žene až nepochopitelná energie Petra Kotíka a organizačního týmu. Ze života festivalu se ovšem letos ztrácejí dvě konstanty, které ho provázely od počátku – Janáčkova filharmonie Ostrava a Dům kultury města Ostravy. Místo JFO přichází nové mezinárodní těleso složené speciálně pro festival, festivalové produkce se ze starého kulturáku stěhují do Trojhalí Karolína.  

„Založíme kapelu!“ Tahle věta padla v různých variantách už tolikrát, že je těžké brát ji v hospodě po třech pivech vážně. Po jednom z koncertů Ostravských dnů 2015 ji ale řekla výkonná ředitelka festivalu Renáta Spisarová a nemluvila o kapele, šlo jí rovnou o celý orchestr. A nešlo také jen o prázdné plácnutí – Ostrava New Orchestra se na letošním ročníku Ostravských dnů sejde poprvé a bude hrát všechny velké orchestrální produkce. Festival tak k nabitému programu posledního srpnového týdne a začátku září, osobní účasti Salvatora Sciarrina, Phila Niblocka, Roscoe Mitchella a dalších guruů současné hudby přidal navíc další pecku. Zároveň si tím naložil na záda ohromnou starost a riziko, ale Ostravské dny nikdy nechodily jednoduchými cestami.  

Rozchod s Janáčkovou filharmonií Ostrava není příjemná věc a vlastně nad ním pořád zůstává trochu rozum stát. Orchestr po dlouhé spolupráci nenašel s Ostravskými dny společnou řeč a podle Renaty Spisarové podmínil svou další spolupráci s festivalem tím, že jej nebude dirigovat Petr Kotík a Johannes Kalitzke. Vyjádření ředitele JFO Jana Žemly se bohužel v těchto prázdninových dnech nepovedlo získat, ale o nechuti některých hráčů JFO k Petru Kotíkovi se mluví v zákulisí dlouho.  

Z pouhého pozorování zvenku se dá soudit, že se to týká jen malé části členů, ale ti dokázali dávat svou nechuť k práci najevo i během festivalových koncertů tak okatě, že to padalo na celý orchestr. Pavel Klusák po předloňském koncertu pro tři orchestry dokonce JFO vyzval, aby Janáčkovo jméno dala pryč z názvu, protože při takovém vztahu k nové hudbě na ně prostě nemá nárok.  

Ostrava New Orchestra se poprvé sejde 17. srpna a o deset dní později ho čeká veřejná premiéra naostro. Udělat opravdový orchestr z party lidí z celého světa, kteří spolu nikdy nehráli, bude společný úkol pro dirigenty velkých orchestrálních koncertů. Jako garanti jednotlivých nástrojových skupin budou do procesu zkoušek vstupovat klíčoví členové Ostravské bandy – rezidenčního komorního orchestru, jehož jméno patří k Ostravským dnům automaticky a na jehož kvalitě a pohotovosti festival stojí. Součástí Ostrava New Orchestra ale nebudou, ostatně na festivalu mají své práce dost.  

ONO musí nastudovat tři rozsáhlé programy s hudbou sahající od Richarda Strausse přes Feldmana, Glasse a Cage až po Sciarrina, Niblocka a Kotíka. Bude to strašný zápřah a rozhodně stojí za to být u věci aspoň jako posluchač – symfonické orchestry nevznikají každý den a symfonické orchestry zaměřené na soudobou hudbu teprve ne.  

V ideálním případě se může stát, že vznikne těleso fungující aspoň občas i mimo ostravský festival. To záleží nejen na tom, jak ONO zafunguje hudebně, ale také na finančních zdrojích – v současné době jsou to především zahraniční nadace. Vybudování hudební kvality se ovšem jeví jako nezbytnost v každém případě, i kdyby orchestr působil jen v rámci Ostravských dní. V současné době asi není cesta zpět, jakkoli konec spolupráce Ostravských dní s JFO přece jen zamrzí. Už jenom proto, že mezi našimi „tradičními“ orchestry a současnou hudbou vznikla další bariéra.  

Z tohoto hlediska je příznačné, že Ostravské dny letos poprvé v České republice uvedou operu Miroslava Srnky. Na toho se po úspěchu opery South Pole v Bavorské státní opeře v lednu 2015 sesypala česká média, a zatímco se South Pole dočkal letos druhé inscenace v Darmstadtu, u nás zase tak trošku chcípl operní pes – devět příspěvkových operních institucí je asi pořád ještě málo. Dřívější Srnkovu operu Make No Noise uvedou Ostravské dny v Trojhalí Karolína v pátek 1. září, předcházet jí bude vokální koncert v kostele svatého Václava. Součástí tohoto programu bude i 12 madrigalů Salvatora Sciarrina, jednoho ze současných skladatelů, který skutečně umí komponovat pro hlas.  

Koncerty ve svatováclavském kostele mají vůbec výjimečnou atmosféru a na prvním z nich 29. srpna poprvé na Ostravských dnech zazní skladba Pavla Zemka Nováka – nejnenápadnějšího z našich předních skladatelů. Zemek se festivalu účastní jako autor smyčcového kvartetu Unisono č. 2 (Památce Jana Zajíce) i jako lektor kurzů, které koncertnímu vyvrcholení festivalu předcházejí. Skladby účastníků kurzu jsou součástí řady programů a setkávají se v přímé konfrontaci s hotovými skladateli – u svatého Václava to bude kromě Zemka ještě Ustvolskaja, Ligeti, LewisKotík.  

Koncert 31. srpna ve Starých koupelnách Provozu Hlubina je věnovaný odkazu Rudolfa Komorouse, českého skladatele dosud žijícího ve Vancouveru. Dávný kamarád Petra Kotíka a spoluzakladatel orchestru Musica Viva Pragensis se na Ostravských dnech objevuje jen v zastoupení své hudby, ale vždycky je to svátek.  

Ostrava New Orchestra bude mít na festivalu tři koncerty 27. a 30. srpna a 2. září, celkem nastuduje skladby dvaceti tří autorů. Prostřední koncert nazvaný Radikální minulost se koná v Divadle Antonína Dvořáka a na programu je i nejstarší kompozice letošního ročníku: Central Park in the Dark Charlese Ivese z roku 1906, dále jsou na programu Feldman, Cage, Glass, Rychlík, KomorousKotík. Jejich skladby z 50. až 60. let, které formovaly novou hudbu ve Spojených státech i v Československu, se odpíchnou od Metamorfóz Richarda Strausse z roku 1945.  

Ostravské dny letos uvedou během deseti dnů mezi 24. srpnem a 2. zářím dvaadvacet programů, k několika výše uvedeným tipům ještě jejich kompletní přehled.