Duchovní jazz se sociologickými aspekty.
Americký skladatel, trumpetista, pianista, organizátor a pedagog Mark Harvey má za sebou opravdu četnou řadu zásluh a zcela právem získal před pár lety od Asociace jazzových žurnalistů titul Boston Jazz Hero či loni Cenu Roye Haynese za „výjimečný příspěvek jazzu a jazzové komunitě.“ Již osmačtyřicet let vede soubor The Aardvark Jazz Orchestra, který především ve svých počátcích hrál „klasiku“ i rarity od Duka Ellingtona, Counta Basieho, Milese Davise, Johna Coltranea a dalších jazzových legend, ale pak se těžištěm jeho repertoáru staly především leaderovy vlastní kompozice, v nichž se ozvěny tradic potkávají s inovativními přístupy.
Ještě předtím ovšem existovala The Mark Harvey Group, která v roce 1969 původně jako oktet začínala s jazzrockovými předělávkami hard-bopových skladeb a záhy poté se, zejména pod vlivem Art Ensemble of Chicago, začala orientovat na free jazz. Program A Rite for All Souls, jehož dlouho ztracená nahrávka se nyní dočkala vydání, neměl předem danou partituru, ale spíše spirituální koncept, který se rozvíjel při každé příležitosti jinak. Jistými pilíři pak byly recitace čtyř epigramů, ale i ty zcela organicky zapadaly do celé produkce. Součástí vystoupení byly i specifické kostýmy a umístění dvou velkých reprodukcí tarotových karet – Měsíce a Věže – na pódiu. Záznam tohoto „poslechového divadla“ z října 1971 z bostonského Old West Church dokumentuje, že to opravdu byla jakási psychedelicko-freejazzová mše s lehce dadaistickým nádechem. Sestavu zde totiž tvoří dva dechaři – Harvey a Peter H. Bloom a dva perkusisté Craig Eaton Ellis a Michael Standish, ale všichni zároveň využívají řadu dalších nástrojů, dětských hraček a nalezených objektů včetně kovového nádobí či větví a větviček využívaných jako paličky, které dodávají celému dílu další rozměr stejně jako orientální instrumenty čítající nejrůznější flétny či trumpetky (arghul, suona) a v neposlední řadě též korpus z vyřazeného piana se strunami (tudíž jakási „harfa“). To vše také dotvářelo celou scénu.
Je to extatické blouznění vyvěrající z náboženských rituálů a přitom nesmírně svobodně uvolněné a kořenící někde v dávných časech. Ellisův přednes Spell Against Demons od Garyho Snydera a jeho vlastní Napalm: Rice Paper má deklamativní ráz promluv kněze, zaklínání démonů pak končí mantrickým zpěvem v sanskrtu. Standishova recitace Yeatsova The Second Coming nabývá postupně na důraznosti a Bloomovův hlas v básni Orpheus zní velice vemlouvavě. Je to konkretizující složka, která se však snoubí s hudební abstrakcí. Jinak se zde exaltovaný saxofon prolíná s jemným chřestěním, občas máte pocit, že jste zaslechli i dudy či nějaké zvířecí zvuky. Jako kdyby si tu pohanství podávalo ruku s křesťanstvím prostřednictvím nezkrotných jazzových experimentů. Požehnané představení o dvou třičtvrtěhodinových aktech, z nichž každý je obsažen na jednom disku.
Nejnovější opus The Aaardvark Orchestra (a jubilejní desátý na značce Leo Records) Faces of Souls otevírá řízená improvizace Meltdown v podobě tavícího kotle, kde se rozehrávají karty jako v klasické předehře – sílu tu dokazuje společný náboj i sóla vystrkující růžky. Následující Sisyphus má zejména díky kytaře Richarda Nelsona bluesově groovový nádech podpořený štěkavými i preludujícími dechy. Inspirací pro Consecration a Faces of Souls byl památník Robert Gould Shaw Memorial věnovaný památce prvního afroamerického regimentu v občanské válce, jehož autorem je sochař Augustus Saint-Gaudens. Je to pocta dávno zemřelým ve formě funébrmarše, ale s jistou pozitivní energií, která vyjadřuje jejich stále žijící odkaz skrytý v bronzovém monumentu. Jako by ty duše opravdu ožívaly. Titulní skladba se navíc odkazuje na báseň v próze a skladatelskou metodu Charlese Ivese. Harvey se však neobrací jenom do minulosti, ale v komorně laděné i obsazené kompozici Greta vzdává poctu současné ekologické aktivistce Gretě Thunberg. Výraznou roli tu hraje flétna Petera Blooma (ano, toho z MHG, který doprovází Marka po celou jeho kariéru), ale i štěbetavý sopránsaxofon Phila Scarffa a důrazná tuba Billa Lowea. Lament for the City je zase věnována sociálnímu aktivistovi Kipu Tiernanovi, hájícímu v Bostonu lidská práva. A Of the People vychází z citátu Abrahama Lincolna a jeho demokratických ideálů. Ten esprit svobody z někdejšího Obřadu pro všechny duše zde vlastně přeznívá, je strukturálnější a poučený, ale stále tu vévodí myšlenka komunity, která je schopna čelit všem strastem tohoto světa právě svou sounáležitostí. A to je poselství víc než záslužné. Když k tomu přičteme Harveyho geniální aranžérské umění, kde je každý detail vypíchnut s obrovskou nonšalancí, pak je tohle opus magnum. Harvey sice již opustil post trumpetisty, ale jeho hra na piano všemu dodává ještě víc na kontemplativnosti.
The Mark Harvey Group: A Rite for All Souls
Americas Musicworks (www.americasmusicworks.com)
The Aardvark Jazz Orchestra: Faces of Souls
Leo Records (www.leorecords.com)