Tvůrčí proces je pro ni zároveň cestou do vlastního nitra, která nemusí být vždy příjemná. Místo o kompozici někdy mluví o zvukové choreografii. Orchestr Berg zařadil českou premiéru skladby Clary Iannotty do cyklu „Slyšet dvakrát“, dvě provedení následující bezprostředně po sobě se odehrála za účasti autorky. Notové ukázky jsou publikovány s laskavým svolením nakladatelství Henry Litolff’s Verlag v Lipsku.
Italská skladatelka Clara Iannotta se poprvé objevila v Praze před necelým rokem v rámci projektu Prague Offspring. Víkend věnovaný aktuálnímu hudebnímu dění zahájil v centru současného umění DOX nový formát v rámci festivalu Pražské jaro. Letos čtyřicetiletá Italka se jako ředitelka festivalu v Bludenzi zúčastnila panelové debaty o současné hudbě. Její skladba A Stir Among the Stars, a Making Way pak vytvořila zvukově vytříbený most mezi kompozicemi Olgy Neuwirth a Martina Smolky.
Akce Prague Offspring však díky Iannottě splnila i funkci akcelerátoru vztahů. Orchestr Berg sice skladatelku i její hudbu podle slov jeho ředitelky Evy Kesslové sledoval již dříve, ale osobní kontakt zjednodušil a urychlil příjezd skladatelky do Prahy. Iannotta v současné době působí na Universität für Musik und darstellende Kunst, kde vyučuje kompozici, dopoledne před koncertem měla také přednášku na HAMU.
Titul přednášky What Do You Hear? Building Sounds Beyond Instruments dával sám o sobě nahlédnout do jednoho z podstatných rysů její tvorby. Mnozí dnešní skladatelé tvrdí, že chtějí vytvářet hudbu, jakou ještě nikdo neslyšel. Iannotta by se k nim mohla zařadit, ať už to sama říká, nebo ne: s hledáním neslyšených, nebo alespoň běžně neslýchaných zvuků začíná již u jednotlivých nástrojů.
Její partitura by mohla posloužit jako vzorový příklad zápisu, jaký konvenční dirigenti a symfonické orchestry neradi vídají. Podrobné vysvětlivky k tvorbě zvuků jim komplikují práci. V kolotoči abonentních koncertů, který připomíná víc fabriku než umění, nenacházejí čas na řešení nezvyklých problémů vyžadujících jiné než ověřené postupy. Partitury probíhající v nezvyklém módu, často mimo pětilinkovou osnovu i taktové čáry, jsou proto v praxi pořád spíš záležitostí specialistů. Intent on Resurrection… premiéroval roku 2014 Ensemble Intercontemporain, který kompozici objednal na Festival d’Automne à Paris. Českou premiéru provedl letos v dubnu Orchestr Berg.
Na pražském koncertě zazněla i Iannottina kratičká Dead Wasps in the Jam-jar pro sólové housle. Mrtvé vosy ve sklenici džemu vzdáleně připomínají svým námětem cyklus Voices from the Killing Jar od americké skladatelky Kate Soper. Osud hmyzu ve smrtící lahvi se pro ni stal zastřešující metaforou k několika hudebním studiím žen v mezních situacích. Iannotta napsala původní houslovou skladbu jako doplněk k provedení Bachovy sólové Partity č. 1. b moll (BWV 1002). Inspirovala ji při tom báseň Dorothy Molloy nazvaná Mother’s Kitchen.
Irská básnířka a její vnějškově elegantní pohledy na vlastní komplikované nitro i úzkosti tvoří s hudbou Iannotty pozoruhodnou paralelu. Téma mrtvých vos v přeslazené bažině se nakonec u Iannotty rozrostlo na další dvě pokračování pro smyčcový orchestr, objekty a generátor sinusových vln, případně pro preparované smyčcové kvarteto obohacené rovněž o sinusové vlny. Provedení verze pro sólové housle posloužilo publiku přinejmenším jako kvalitní průvodce zvukovou představivostí skladatelky ve zjednodušené verzi pro jeden nástroj. Následuje Dead Wasps in the Jam-jar v provedení houslistky Yuki Numata Resnick, na jejíž objednávku skladba vznikla.
„Začínám z hudby odstraňovat příkrovy, nechci nic skrývat, nechci kličkovat. Trvám na energii samotné, nikoli na tom, co odráží,“ řekla v rozhovoru pro Neue Musikzeitung skladatelka, pro niž je kompozice vnitřním a osobním zkoumáním. Pokládá ji za způsob, jak objevit sama sebe, ponořit se co nejhlouběji, objevit místa, kterými si není jistá nebo která ještě není připravena zcela rozluštit. „Je to zkoumání mé vlastní intimity a zajímají mě při něm nestabilní zvuky, protože někdy mohou být tak křehké, že fyzické gesto jejich vytváření nabývá nové vlastní důležitosti. Skoro jako bych potřebovala dát zvuku vizuální složku, abych mu plně porozuměla,“ dodala ještě Iannotta.
Titul skladby Intent on Resurrection — Spring or Some Such Thing vznikl z poslední sloky básně Playing the Bones (Hrát na kosti), rovněž od Dorothy Molloy. Přemýšlení o vlastním nitru v ní získává nečekaně fyzický rozměr, k němuž se logicky váže pomíjivost a touha po obnově. Nebylo zcela od věci, že Orchestr Berg uvedl právě tuto skladbu v blízkosti Velikonoc. Verše „Intent on resurrection – spring, / or some such thing“ přeložil Petr Onufer jako „dychtit po vzkříšení – po jaru / či podobném rozmaru“. Celá báseň se skládá z šesti podobných, hladce plynoucích dvojverší. Iannotta si z ní však bere spíš obsah posouvající vědomí autorky do úlohy nezúčastněného pozorovatele vlastního odchodu.
Takhle zněla světová premiéra Intent on Resurrection — Spring or Some Such Thing podání Ensemble intercontemporain, diriguje Matthias Pintscher.
Kompozice Intent on Resurrection… je určena pro sedmnáctičlenný ansámbl, v němž jsou dechy obsazeny po jednom (flétna, klarinet, fagot, lesní roh, trubka, pozoun), stejně jako klavír, harfa a kontrabas. Zbylé smyčce jsou obsazeny po dvou, zdvojenou obsluhu vyžaduje i množství perkusí. Skoro všechny nástroje mají připojeny seznam dusítek, případně potřebnou preparaci. Všichni zúčastnění pak kromě svých nástrojů obsluhují ještě další objekty: megafony, kusy polystyrenu, hrací skříňky, pružné gumové míčky, bicyklové duše nebo menší perkuse s půvabným německým názvem „waldteufel“, které jsou příbuzné českému fanfrnochu. Kromě druhého violoncella a pětistrunného kontrabasu není žádný nástroj ponechán sám sobě, množství zvukových možností a kombinací dalece přesahuje pouhých 17 „lidských zdrojů“.
Popis preparace klavíru pomocí oboustranných lepítek (patafix), lepicí pásky, gumy a magnetů.
Skladbu zahajuje postupné nabalování zvuků v naznačených pětisekundových rozestupech. Přesné pokyny pro pohyb rtů u megafonu doprovází odkaz na instruktážní audio soubor, důkladné instrukce doprovázejí i šustění polystyrenu, ovládání hracích strojků, gongu či plechové „bouřky“. Smyčce jsou instruovány takto: „Bow close to the left hand (AST). Damp the strings with the left hand (high register) and play on the indicated strings with a very slow bow. The sound must be broken, with small silences inside, extremely granulated.“
Místy se zdá, jako by se zápis z velké dálky přibližoval až ke grafické partituře. Důkladně popisované smyky se pohybují na hranici slyšitelnosti, pátá struna kontrabasu hrajícího v pppp má být naladěna o oktávu níž.
Violy musejí hrát i ve trojzvucích.
Pečlivé vyznačení proměnlivého vibrata i přítlaku u houslí a violy.
Skladba je vesměs časově i rytmicky velmi detailně strukturovaná.
Kompozici uzavírá tiché cvakání „lesních ďáblů“ a šustění polystyrenu, tichý dron kontrabasu se rozplývá do bílého šumu.
Iannottu jako umělkyni přitahuje nehostinnost, špína, nedokonalost, vše, co nelze mít pod kontrolou. „Myslím, že právě tento vpád nedokonalosti oživuje mé zvukové prostory,“ vysvětluje skladatelka, která vpouští do své práce množství prostředků jdoucích přímo proti vycizelované tvorbě ušlechtilých tónů. Zároveň se však snaží mít nad nedokonalostmi i „znečištěním“ plnou autorskou kontrolu. Zatímco ona sama mluví v souvislosti s kompozicí raději o zvukové choreografii, při pouhém poslechu bez vizuálního vjemu na koncertě vzniká dojem sound designu, komplikovaně vytvářeného v reálném čase. Komplexnější pochopení kompozice pak vyžaduje kvalitní nahrávku i sluchátka a dobře nastražené uši i duši.
Česká premiéra kompozice Intent on Resurrection — Spring or Some Such Thing se konala v pondělí 3. dubna 2023 v pražském Divadlo Archa, hrál Orchestr Berg, dirigoval Peter Vrábel. Ukázky z partitury © Copyright 2014 by Henry Litolff’s Verlag, Leipzig. Reprint with kind permission.