Přes kombinace harmonických řad, mikrointervalů a různých typů ladění lze někdy dospět k jednoduché lidové písničce. Zvláště když stála i na počátku cesty.
Součástí skladatelské práce by měla být chuť pokoušet hudbu: zjišťovat co souvislosti mezi jejími segmenty znamenají a co všechno se s nimi dá podniknout. Pokusy tohoto druhu lze provozovat na různých úrovních a je dobré se jich držet, i když se může jednat do značné míry o formální hříčky. Ty jsou určitě pochopitelné u skladatele, který už není úplný začátečník, ale zároveň má většinu práce ještě před sebou.
Třiadvacetiletý Jan Kotyk v současné době studuje druhý ročník pražské HAMU. Za sebou má pražskou konzervatoř ve třídě Miloše Orsona Štědroně, hlásil se také k přímému vlivu Ondřeje Štochla a dalších skladatelů, s nimiž se setkal v rámci kroměřížského Postfestu. Kromě klavíru a zpěvu se učil také na varhany, jejichž zvuk nakonec uvedl do života skladbu Cesta, i když k tomu řešení došlo menší oklikou.
„Cesta je věnovaná lednímu medvědovi zamčenému na poušti na rovníku. Kéž najde k cestě klíč a dostane se na pól,“ poznamenal Kotyk ke kompozici, kterou zároveň označuje za svůj dosud nejzávažnější a pro něj osobně nejcennější počin. Programově skladbu popisuje jako cestu přes různé duševní stavy směrem k dobrému konci. Při poslechu lze objevovat důraz na různé segmenty, které dospějí k melodické pointě. Ta je zároveň východiskem Kotykova experimentování, takže mu poskytuje průběžný sjednocující prvek.
Původní verze Cesty z letošního dubna se skládá z deseti částí, z nichž každá má charakteristický název. Skladatel se později rozhodl nechat si emocionálně návodné „mezititulky“ pro sebe a předkládá publiku jen samotnou hudbu. Skladba také byla určená pro tři trombony a devět smyčců: housle, violy a violoncella po třech. V této verzi se však dosud nikdy nehrála.
Autor skladbu s mírnými úpravami zrealizoval pomocí virtuálních varhan Organteq. V harmonické a melodické struktuře jsou změny jen minimální, nejpodstatnější je odstranění Prologu, takže současná podoba Cesty má jen devět částí. Každá z nich nějakým způsobem směřuje k definitivnímu tvaru ztvárněnému poslední větou.
Oproti předpokládané verzi s akustickými nástroji je zvuk virtuálních varhan mnohem kompaktnější i při použití různých rejstříků. Kontrasty mezi pasážemi, v nichž hrají samostatné smyčce nebo žestě by byly určitě výraznější než poněkud unifikovaný zvuk čisté, byť kvalitní elektroniky. Víc pozornosti tak na sebe vážou harmonie a melodické linie s bohatým využitím mikrointervalů, což byl zřejmě autorův záměr. Skladba využívá čtvrttóny, případně odchylky o 30 či 15 centů.
Přes sekvence souzvuků, ve kterých se sráží dur a moll, dospěje první část k malé pointě spočívající v tritónu f – h. Opakovaný tón d procházející celou větou v původní partituře chybí. Závěr působí dojmem, jako by se měl posluchač přiklonit spíš k mollovému vnímání, ale jednoznačné to není.
Druhá část se proti souzvukům vymezuje nervózním jednohlasem. Pocit napětí a nejednoznačnosti stále zůstává.
Další část tvoří první vrchol celé skladby. Prolíná se v ní několik harmonických i subharmonických řad, které vyústí do stoupající, pocitově neukončené sekvence.
Čtvrtá věta je postavená z větší části na sólové melodii, kterou posléze harmonicky podpoří další dva hlasy. Ve verzi pro trombony by měla skončit společnou improvizací, zahájenou a vypointovanou opět tritónem.
Skladatel o své kompozici napsal: „Cesta je koncipovaná jako harmonické variace na píseň Byla cesta, byla ušlapaná. Myšlenka spočívá v rozšíření spoje durové tóniky s molovou subdominantou o nové tvary čerpající ze vztahu harmonické a subharmonické řady. Úvaha o takových spojích, které čerpají přímo z harmonické a subharmonické řady, vede přímo k užití mikrointervaliky v prostředích přirozeného ladění.“
Jan Kotyk má navíc v zásobě důkladné vysvětlení, jakým způsobem přemýšlel nad každou větou a nad tím, co a jak z lidové melodie vytěžil. Možná je ale lepší skladbu nepitvat na přesně popsané kombinace tónových řad, módů, intervalů či typů ladění a zkusit ji prostě vyslechnout.
Melodie zmíněné vánoční písně se objevuje v poslední větě, jen lehce rozmlžená pomocí mikrointervalů a zharmonizovaná.
