Pět písniček s orchestříkem na slůvka Dorothy Parker. I tak by se dal ve stručnosti shrnout písňový cyklus Marka Ivanoviće Little Words – z titulu poslední písně je odvozený jak název celého cyklu, tak zdrobnělinky v úvodu tohoto textíku. Little Words v sobě možná skrývají slova malá, ale především dobře mířená, stejně jako hudební prostředky bez ohledu na jejich velikost. Premiéra cyklu ve verzi pro symfonický orchestr se konala v rámci festivalu Pražské jaro.
Je to stará věc – najít jedno správné slovo a použít ho ve správnou chvíli může dát víc práce než napsat celou diplomku. Americká básnířka Dorothy Parker (1893–1967) byla také novinářka, kritička a scenáristka. Snad z toho pramení její tendence k jasným a vypointovaným sdělením. Dále hledání drobných paradoxů a neustálé kroužení kolem dobře známých a v podstatě všedních situací, které se snaží vidět a popsat z neobvyklého úhlu. A v neposlední řadě také přehlednost formy, která se spokojí s na první pohled nenápadným, pravidelným veršováním. Když se to sečte a podtrhne, básně Dorothy Parker jsou ideální materiál pro písničkářské album – nebo pro písňový cyklus.
Český termín písničkář je v případě Marka Ivanoviće určitě zavádějící, ale mnohem obecnější americké označení „songwriter“ už by se dalo použít bez větších rozpaků – alespoň v případě cyklu Little Words. Ivanović se pohybuje na hranici skladatelské inteligence, obratnosti a sdělnosti v podstatě dost podobným způsobem, jakým pracuje Dorothy Parker s texty. Zřejmě by nebylo jednoduché najít mezi nimi přímé formální spojnice, ale jakési paralelní myšlení už tu vysledovat lze. Ivanovićova hudba se dobře poslouchá, je mnohem chytřejší, než na první poslech vypadá. Je zábavná i bez vtipkování za každou cenu, směřuje k vybroušeným pointám, ale nestojí na nich. Jejím základem je přehledný, ale důkladně promyšlený a propracovaný materiál.
Se současnými „songwritery“ by Marka Ivanoviće mohlo sblížit i jeho ignorování hudebních žánrů. Nezabývá se tím, jestli je něco spíš popová nebo víc „vážná“ záležitost, ani odkud si konkrétní postup vypůjčí. V tempových označeních se najde obvyklé „moderato“, stejně jako ne zase tak obvyklé „tempo di funky“, ale to vlastně není důležité. Důležitý je kontext a výsledek. Ten je i při bezpříznakovém vnímání inspirací z různých žánrů neroztříštěný a kompaktní – drží ho pohromadě hudební dramaturgie, která si hledí celkové soudržnosti od jednotlivých veršů až po celý cyklus. Jako by celá věc byla složená v systému hierarchizovaných hudebních oblouků různé velikosti.
Marko Ivanović si pro cyklus Little Words vybral pět básní: Recurrence, Ultimatum, A Certain Lady, A Very Short Song a titulní Little Words. Pět písní cyklu je jako pět fází vztahu od jeho počátku (nebo snad obnovování), přes postupné odcizení až k rozchodu a neschopnosti zcela zapomenout. Nabízí se tu možnost vnímat celou věc nejen jako dějovou linii, ale opravdu jako cyklus – tedy kruh, který se pořád opakuje. Texty komentující jednotlivé fáze procesu jsou velmi stručné – nejdelší báseň má dvacet čtyři veršů, nejkratší jen osm. Důležitější ale je, že hudba se nedrží pravidelnosti veršů ani rýmů a nespokojuje se s pouhým opakováním jednotlivých slok.
Úvodní píseň We Shall Have Our Little Day je napsaná na text básně Recurrence. Jejích pět slok po čtyřech verších je ztvárněných jako pět krátkých melodických pásem, z nichž každé prochází malým samostatným vývojem.
Všech pět pak vytváří dohromady jeden přerušovaný, symetricky působící oblouk s vrcholem ve třetí sloce.
Z cyklu Little Words se dá vybrat v podstatě kterákoliv stránka – partitura působí dojmem uklidňujícího a dobře sloužícího pořádku, který se nesnaží nikoho přesvědčovat o své nezbytnosti. Spíš jako by zval na návštěvu do bezpečí. I obsazení tvoří běžný symfonický orchestr s mírně rozšířenou sekcí bicích. Závěr druhé části Either You Do Or You Don’t (báseň Ultimatum):
Pěvecká linka nežene hlas do žádných extrémů. Spíš předkládá zdrojový materiál zkušené zpěvačce, která se technickou bezproblémovostí nenechá ukolébat a využije ji jako příležitost k práci s pěveckým výrazem. Little Words mají ambici na parádní číslo do písňového recitálu bez virtuózních exhibic. Třetí část You’ll Never Know (na báseň A Certain Lady):
Náznak minimalismu v tempu jako funky. Čtvrtá část A Very Short Song:
Pátá, závěrečná část dala název celému cyklu Little Words. „You, my dear, can spell them out,“ praví se v ní o všech těch malých slovech úplně nakonec. V úpravě pro zpěv jen s drobnou změnou: „You, my dear, can sing them out.“
Světová premiéra písňového cyklu Little Words se konala 19. května 2018 v rámci festivalu Pražské jaro ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Zpívala švédská mezzosopranistka Katarina Karnéus, Symfonický orchestr Českého rozhlasu řídil autor cyklu Marko Ivanović. Na Pražském jaru měla premiéru symfonická podoba cyklu Little Words, která by měla být podle Ivanoviće i definitivní. Cyklus existuje také ve verzích pro klavír a pro komorní orchestr.
Marko Ivanović o své skladbě sám řekl: „Písňový cyklus Little Words je po dlouhé době skladba, kterou jsem napsal, aniž bych k tomu měl nějaký vnější popud. Nejednalo se tedy o objednávku, ale o skladbu, která vznikla tak nějak sama. Hodně mě ovlivnila osobnost Leonarda Bernsteina: zaprvé jeho schopnost skloubit skladatelskou a dirigentskou práci, a v tomto ohledu vlastně i osobnost Gustava Mahlera. U Bernsteina to také byla jeho muzikantská lehkost a nadhled. Textovou předlohu jsem hledal docela dlouho a nakonec se mi podařilo najít ideální básnířku v Dorothy Parker. Její texty jsou satirické, pohybují se na pomezí glosy a fejetonu. Těch pět písní reprezentuje pět pohledů na vztah muže a ženy od prvotního okouzlení, iluzí a nadějí až po definitivní rozchod. Švédská mezzosopranistka Katarina Karnéus patří opravdu ke světové špičce a projevila přání tento cyklus provést. Má velké pěvecké i herecké dispozice, což jí umožňuje dát rolím, které interpretuje, velice výrazný a osobitý tvar. Little Words vnímám jako cyklus, který stojí na pomezí vážné a populární hudby. Hudba mě baví v její mnohosti, a když v ní mantinely nejsou, tak je člověk najednou svobodný a může si vybírat z nepřeberného množství inspiračních zdrojů – ať už jako posluchač nebo jako tvůrce.“
Petr Veber v časopisu Harmonie hodnotil premiéru v Obecním domě takto: „Marko Ivanović zhudebnil poezii – téma vztahu muže a ženy očima ženy – tak trochu bernsteinovsky znějícím způsobem. Na pomezí závažnosti a odlehčení, na pomezí klasiky a dalších žánrů, s výrazným a charakteristickým rytmem deklamace anglického textu, v apartní neagresivní a výrazně jemné, až komorní orchestraci, velmi citlivě. Začíná dechem hráčů na dechové nástroje, často ke zpěvu připojuje jen přiznávky, uplatňuje nedlouhé mezihry. Čtvrtá píseň, hovořící o zlomených srdcích, končí dovětkem v poloze řeči. Pátá a poslední se pak hudebně dobírá přiměřeného patosu … Jde o hudbu jen v detailech novátorštější, jinak v celkovém naladění příjemně konzervativní a komunikativní.“
Věra Drápelová zmínila premiéru Little Words v Glosáři na Idnes.cz: „Ivanović je rovněž skladatel (mimo jiné zkomponoval úspěšnou dětskou operu Čarokraj) a na koncertě představil svůj nový písňový cyklus Little Words (Slovíčka) na texty americké básnířky a scenáristky Dorothy Parkerové. Inspiroval se různými hudebními jazyky, včetně jazzového, ale nijak prvoplánově. Celek zapůsobil po textové i hudební stránce jako jakýsi moderní sarkastický protipól k Wagnerovi (míněn cyklus Wesendonck Lieder – pozn. red.). Na šťavnatosti mu dodala opět Katarina Karnéusová.