S novou kompozicí Martina Wiesnera nepřichází osvícení, ale paprsky slunečního světla, které pronikají mezerou mezi závěsy a kreslí na zeď proměnlivé obrazce. Světovou premiéru Paprsků světla streamoval včera večer Ensemble Opera Diversa z brněnské vily Löw-Beer.
„Navštivte sídlo textilních magnátů,“ láká slogan webových stránek potenciální návštěvníky do vily, která patří k řadě unikátních brněnských staveb zastíněných zájmem o slavné sídlo rodiny Tugendhatů. Jejich vila má své místo na kopci nad vilou Löw-Beer, obě památky na rozkvět podnikatelského Brna stojí na opačných koncích jednoho pozemku a mají propojené zahrady – obě rodiny byly spřízněné a zainteresované v textilním průmyslu. Mají tedy svým způsobem blízko také k závěsům, které se zasloužily o vznik Wiesnerovy skladby. Její provedení se tři dny po premiéře navíc posune do nedalekých Lužánek a dalších dvou brněnských parků, kde se budou Paprsky slunce hrát postupně třikrát během jednoho večera.
Celý program včerejšího koncertu se skládal ze tří premiér, kromě Wiesnerovy novinky uvedl Ensemble Opera Diversa kompozice Metamorfosi od dánského skladatele Pera Nørgårda a Klātbūtne (Přítomnost) od lotyšského autora Pēterise Vaskse. V obou případech se jednalo o první uvedení v České republice. Větší pozornost k sobě v rámci Partitury a provedení strhávají Nørgårdovy Metamorfosi – nejen proto, že na ně Wiesnerova novinka navazovala v programu, ale mezi oběma kompozicemi lze vysledovat i jistou vnitřní provázanost.
Osmaosmdesátiletý Nørgård si vytvořil kompoziční princip založený na takzvaných „nekonečných řadách“, které vytváří na základě matematických postupů. Metamorfosi ovšem patří k jeho raným skladbám – mají opusové číslo 4 a pocházejí z roku 1953, kdy bylo autorovi teprve dvacet jedna let. Skladba evokuje svým názvem Metamorphosen od Richarda Strausse, které vznikly o pouhé čtyři roky dříve – Nørgård ale používá skupinu smyčcových nástrojů jiným způsobem než klasik Strauss, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že Metamorphosen jsou možná jeho nejzvláštnější dílo.
Norský skladatel nevnáší do své kompozice větší množství tematického materiálu, ale pracuje s jedním tématem uvedeným hned na začátku. Poté ho po dobu asi deseti minut plynule proměňuje s fantastickým citem pro zvukovou barvu – není divu, že Nørgård někdy bývá označován za jednoho z předchůdců spektralismu. Metamorfosi také ukazují, že skladatel měl poměrně brzy jasno v úvahách o vlastním stylovém směřování.
Stručná odbočka k Nørgårdovým „proměnám“ poslouží jako podklad k uvedení Wiesnerových Paprsků světla. Jsou rovněž určeny pro komorní smyčcový orchestr s dělenými smyčci a je vysoce pravděpodobné, že k tomu vedla i pragmatická úvaha vycházející z obsazení konkrétního koncertu. Zároveň ale vyvstává otázka, zda Wiesner komponoval svoji skladbu s vědomím, že se před ní budou hrát Metamorfosi, nebo zda dramaturg Ensemble Opera Diversa vybral Nørgårda k Wiesnerovi. Vědomí souvislosti tu zřetelně vystupuje na povrch a velmi stručně se dá říci, že Wiesner se zdá být Nørgårdovi zvukově i principiálně příbuzný, ale tematicky se přece jen snaží být o něco pestřejší: jako by se mimoděk díval ke zmíněnému Straussovi, jehož Metamorphosen jsou zde ovšem zmiňovány zcela hypoteticky.
Paprsky světla jsou určeny pro patnáctičlenný smyčcový orchestr – první a druhé housle po čtyřech, tři violy, violoncella a kontrabasy po dvou. Všechny skupiny se podle potřeby ještě dělí na dvě části. K tomu dochází hned na začátku, takže skladbu zahajuje pět sólových nástrojů a pět dvojic. Ve třetím taktu se objevuje rytmická figura složená z dvaatřicetinové trioly a tečkované osminy, se kterou se i nadále v různých obměnách pracuje, posouvá a manipuluje.
Kontrastními prvky jsou krátké, rovné souzvuky a dlouhý trylek.
Violy a violoncella vytvářejí vlnění v protipohybu, v němž se výše zmíněné skupiny ztrácejí.
Brzy se ale vracejí v rozšířené podobě.
Kontrastní prvky se rozvíjejí a vzájemně propojují.
Paprsky se slévají do souvislé světlé plochy, z níž přestávají vystupovat jednotlivosti a detaily se ztrácejí.
Šestatřicetiletý skladatel, kytarista a aranžér Martin Wiesner ke svým Paprskům světla uvedl následující: „Ležím na zádech a pozoruji, jak úzkou štěrbinou mezi závěsy pronikají první sluneční paprsky a na zdi mého pokoje vytvářejí prapodivné obrazce, které se neustále proměňují, jemně pobleskují, mizí a zase se objevují. Po několika minutách, když se slunce schová zase za mrak, je po všem. Přehrávám si scénu ve své hlavě a přemýšlím, jak by to asi znělo…“
https://www.youtube.com/watch?v=0Eiyrfosx2A
Světová premiéra Paprsků světla se konala v rámci streamu nazvaného Movere, který vysílal Ensemble Opera Diversa 11. května 2021 z brněnské vily Löw-Beer. Provedení vedla dirigentka Gabriela Tardonová, part sólového violoncella ve Vasksově Klātbūtne interpretoval Jozef Lupták, Metamorfosi doprovodilo pohybové vystoupení skupiny ProART Company. Další tři provedení Paprsků světla se odehrají 14. května v brněnských parcích – v 18.00 v Björnsonově sadu, v 19.00 v Tyršově sadu a ve 20.00 v Lužánkách.