Dávná přátelství i dlouhotrvající trendy, které pronikají festivalem Ostravské dny, akcentuje také čerstvě vydané album Ostrava Days Live 2019–2021. Do Partitur a provedení proniklo díky kompozici Petra Kotíka, kterou jeho dlouholetý přítel Frederic Rzewski naposledy hrál pětapadesát let poté, co mu ji autor věnoval.
„Když je někdo seriózní a dělá věci seriózně, tak se mu nabízejí příležitosti a dobře to dopadne.“ Tak zněla rada, kterou Petrovi Kotíkovi poskytl před mnoha lety jeho kolega a kamarád Alvin Lucier. Skladatel, flétnista, dirigent a hybatel mnohých věcí Kotík oslavil nedávno osmdesáté narozeniny, které by asi zůstaly víceméně soukromou záležitostí, kdyby mu Foundation for Contemporary Arts při této příležitosti neudělila John Cage Award. Tuzemská média vesměs zmiňovala, že ocenění obdržel jako první Evropan. Podstatnější se ale zdá být skutečnost, že takzvaného českého skladatele pokládají američtí avantgardisté za svého člověka.
Jako držitel ceny se Kotík ocitl na jednom seznamu s klavíristou Davidem Tudorem či skladateli Christianem Wolffem a Earlem Brownem – to jsou lidé, které by k němu přiřadil každý, kdo alespoň zhruba pochopil podstatu festivalu Ostravské dny. Možná už ne tak automaticky by si s ním ale spojil autorku konceptu deep listening Pauline Oliveros, intermediálního tvůrce Phila Niblocka nebo protagonisty experimentálního hudebního divadla Meredith Monk a Roberta Ashleye.
Na Kotíka si v nedávném rozhovoru vzpomněl také o dvě generace mladší britský skladatel Julian Anderson, který právě dokončil symfonii o městě, ve kterém nikdy nebyl – premiéru kompletního uvedení jeho Pražských panoramat bude hrát Česká filharmonie v dubnu. Anderson, který se o českou hudbu dlouhodobě zajímá, zařadil Kotíka bez váhání mezi prominenty newyorské avantgardy.
V den Kotíkových osmdesátin se na Facebooku objevilo také blahopřání britského časopisu Opera, který na sociálních sítích funguje jako neúnavné kalendárium a vysílá své gratulace všemi směry. V tomto případě byla součástí statusu pozoruhodná charakteristika skladatele: „A disciple of John Cage, his six-hour-long opera Many Many Women, based on Gertrude Stein, has been described as a classic of 1970s underground music.“ Z globálního hlediska je tedy Kotíkovo „evropanství“ evidentně poněkud sporné – stejně jako označení šestihodinové vokální kompozice Many Many Women za operu, s čímž ani sám autor nesouhlasí. Je ale docela možné, že věta „je to hrozně dlouhé a skoro pořád se v tom zpívá“ představuje nejlepší definici jinak těžko definovatelného operního žánru.
Dva roky živé hudby z Ostravy
Jako dárek k narozeninám, jímž skladatel částečně obdaroval sám sebe, působí také nedávno vydané album Ostrava Days Live 2019–2021. Dvě CD přinášejí výběr nahrávek z posledních dvou let festivalu, který Petr Kotík založil a vytvořil z něj událost, v jejímž rámci se u nás nejmasověji uvádí hudba současných skladatelů. Návštěvníka festivalu musí zarazit už samotná stopáž alba – na dvě CD se v ideálním případě vejde pouhých 160 minut hudby. Dvě a půl hodiny přitom představuje dobu trvání jednoho běžného koncertu, kterých se každý festivalový den koná obvykle několik.
Osm z deseti skladeb ostravského dvojalba vzniklo v posledních deseti letech – vročení 2019–2021 v titulu vypovídá pouze o době vzniku nahrávek. Příznačné je také složení vybraných autorek a autorů. Našla mezi nimi místo mladá účastnice festivalových skladatelských kurzů Georgina Bowden stejně jako poslední žijící člen „tvrdého jádra“ Cageovy newyorské školy, takřka osmaosmdesátiletý Christian Wolff. Jeho Small Orchestra Piece z roku 2019 patří paradoxně k nejmladším skladbám dvojalba.
Jediným autorem výběru, jehož životní dráha se uzavřela již před delší dobou, je Iannis Xenakis (1922–2001) – provozování jeho velkých orchestrálních kompozic patří k erbovním výstupům festivalu. Z tohoto hlediska je poněkud zarážející absence Bernharda Langa či Salvatora Sciarrina, ale zároveň se tak znovu připomíná fakt, že k vytvoření důkladnějšího festivalového profilu by bylo potřeba mít k dispozici velkorysejší časový formát.
Zde je opět potřeba se vrátit k dosud nepublikovanému rozhovoru s Andersonem, který hovořil také o nezajímavém konzervatismu nahrávek české hudby po roce 1968. Odvozoval jej mimo jiné od absence velkého festivalu, který by progresivním skladatelům poskytl místo, kde se mohou realizovat. Zmiňoval v této souvislosti diametrálně odlišnou situaci polských skladatelů, kteří měli k dispozici Varšavský podzim.
Ve Varšavě se ale nejednalo zdaleka jen o Poláky: tamní provedení své skladby Hudba pro 3 v roce 1964 zmiňuje Kotík poměrně často a evidentně pro něj hodně znamenalo. Z toho lze vytušit alespoň část pohnutek a inspirací, které stály za založením Ostravských dní – ostatně avantgarda 60. let festivalem prorůstá po celou dobu jeho existence.
Tuto dlouhou linii připomíná na albu Ostrava Days Live dvojnásobná účast nedávno zesnulého skladatele a klavíristy Frederica Rzewskiho (1938–2021). Jednak se zde objevuje jako interpret vlastní kompozice 6 Movements z roku 2019, z níž se na prvním CD nachází poslední věta. Té ale předchází klavíristův podíl na provedení skladby Spontano, kterou mu Petr Kotík věnoval už v roce 1964.
Skladba vznikala od 1. září do 29. října 1964 v Praze a ve Vídni, partitura vyšla v Universal Edition, jehož tehdejší ředitel Alfred Schlee podporoval Kotíka i řadu dalších skladatelů té doby. Partituru v současnosti vlastní Hudební informační středisko. Věnování „für Frederic Rzewski“ a poznámky v němčině připomínají nejen dávné přátelství obou umělců, ale také Kotíkova vídeňská studia.
Samotné noty poskytují rozvrh událostí, které mohou hudebníci ovlivňovat podle svého uvážení, nebo snad lépe a v souladu s titulem skladby podle svého citu. Klavírista má naprostou svobodu, co se týká dynamiky, ostatním určuje dynamiku velikost noty. Občas je číslicí naznačen počet opakování tónu nebo šipkou posun o oktávu níž či výš. Všichni hudebníci si sami určují délku hraných tónů, přesně určené jsou pouze nástupy. Místo taktových čar dělí partituru časové údaje, přesná stopáž skladby je při ideálním provedení 18 minut a 50 sekund.
Partitura Spontano požaduje kromě klavíru pikolu a altovou flétnu, klarinet a basetový roh, fagot a kontrafagot, lesní roh a trombon, tubu a kontrabasovou tubu. Nástroje tvoří zjevné dvojice, které barevně úzce komunikují, ale zároveň mohou hrát v širokých intervalech a odpovídat tak podobně roztaženým souzvukům klavíru. Jeho první dvojzvuk (viz obrázek výše) sahá od kontra es po d1 – to jsou bez půltónu tři oktávy –, poté následuje sexta ges2–es3. Ta po disonantním kontrastu exponuje vysoký rejstřík klavíru v harmonicky i barevně konsonantním souzvuku. Kombinace klavíru a dechů ale evokuje také začátky souboru Musica viva pragensis, který Kotík spoluzakládal na pražské konzervatoři v roce 1961.
Klavír prvními dvěma úhozy určuje charakter celé skladby nejen podle partitury, ale také podle reálného provedení interpreta. Dá se předpokládat, že právě jeho styl – v němž má naprostou svobodu – vybuzuje reakce ostatních hráčů, jejichž spontánnost je poněkud omezena dynamickými pokyny. Označit Spontano za skladbu pro klavír a ansámbl by asi bylo nesmyslné, ostatně ani autor tak nečiní. Závislost provedení na klavíristovi je ale v praxi velmi silná. A to i při vědomí zpětných impulsů, které dostává klavírista od ostatních hráčů.
V čase se plynule proměňuje hustota toku zvukových informací. V krajních polohách se Spontano „rozpovídá“:
A na následující stránce hudebníci úplně zmlknou:
Nejspíš je zřejmé, že Spontano staví na komunikaci kontrastů – a to už od základního „konceptu“, v němž se setkávají přesně odměřované začátky se spontánními konci. Jen poslední taktová čára partitury tvoří výjimku. Možnost vyvázat se z neodvratného konce provedením Spontana několikrát po sobě zřejmě ještě nikdo nevyužil. Pro další rozbor skladby, který by asi připomínal víc pitvu než analýzu, by patrně bylo potřeba si vzít na pomoc statistiku a spočítat, s jakou pravděpodobností na sebe navazují konkrétní tóny, souzvuky a možná i nástrojové kombinace.
Nahrávka skladby Spontano od Petra Kotíka se nachází na albu Ostrava Days Live 2019–2021, které lze objednat v Ostravském centru nové hudby: . Na festivalu Ostravské dny ji 29. srpna 2019 hráli klavírista Frederic Rzewski a Ostravská banda.