Strhující jazz hardcoreový nářez s třešničkou na dortu v podobě hostujícího Nicka Cavea.
Jedním z trendů na světové jazzové scéně, který přineslo toto století, jsou většinou malé formace se saxofonem hrajícím tak agresivně či vybaveným tolika zkreslovacími efekty, že umí zastoupit i elektrickou kytaru či baskytaru a přinést tak žánrové přesahy do tvrdých žánrů typu hardcore, punk či metal. Dnes jich je po světě řada, z průkopnických připomeňme například formace Zu, Mombu, nebo třeba Lucien Dubuis Trio. K téže linii patří též duo Party Dozen z australského Sydney. Saxofonistka Kirsty Tickle a bubeník Jonathan Boulet vedle svých nástrojů obsluhují také sampler, takže jsou na jejich albech vycházejících od roku 2017 slyšet vedle hlavních nástrojů též party elektrické kytary či syntezátorové linky. Vydání svého třetího studiového alba avizovali již v dubnu singlem Fat Hans Gone Mad na značce Sub Pop Records, samotný titul The Real Work vypustili do světa již ve vlastní režii 8. června, a to digitálně, na CD i na klasické gramofonové desce navíc i s exkluzivní edicí na stříbrném vinylu.
Kolekce devíti kompozic (o délkách od cca tří do cca čtyř a půl minuty) začne rovnou pěkně zostra. Svou dřívější produkci stavělo duo z většího procenta na improvizaci, zde se mnohem častěji potkáme s připravenými hutnými a až doomově zatěžkanými riffy a patterny. Kapela zní často, jako by tajila třetího člena s kytarou či baskytarou, ovšem jde opravdu pouze o Bouletovu chytrou práci s poměrně jednoduchým samplerem Roland. Hraje na něj dokonce ručně bez triggerů na bubnech či podobných vymožeností, při důkladném poslechu tedy i s příjemnými lidskými nepřesnostmi. Ale i předtočené kytary je tu potřeba pochválit za výtečný sound i feeling. Tak vzniká společně s živelným bubnováním spodní polovina zvukové stěny, na níž může svou část přistavět Tickle s altsaxofonem zapojeným do bohatě vybaveného pedalboardu s echy, všelijakými modulacemi a zkresleními. Z melodických postupů saxofonistky je během celého alba znát, že nevycházejí příliš z jazzové tradice. Kirsty Tickle má více klasické vzdělání a vedle Party Dozen inklinuje třeba k nezávislým pojetím rocku či popu, aktuálně je slyšet též s příjemnou kapelou Polish Club a vydala i sólové EP pod názvem Exhibitionist.
Ve druhém tracku Macca The Mutt se objeví i různě efektované vokály, Tickle s oblibou zpívá či křičí rovnou do amplifikovaného roztrubu svého nástroje, v závěru ji ale „grindermanovsky“ naléhavým hlasem podpoří i dálkově hostující Nick Cave: „I’ve got a mutt, I’ve got a mutt, I’ve got a mutt, got a mutt got a mutt called Macca.” Ovšem hlučně psychedelická jízda jménem Real Work pokračuje dále, a to minimálnějším a tanečnějším groovem Fruits of Labour a jeho rozverným riffově melodickým tématem. Klidnější tempo přinese až pátá skladba Earthly Times, jež někomu může i při své větší „punkovosti“ evokovat příbuznost s canterbourskou scénou sedmdesátých let.
Velice zábavným kouskem je pak navazující The Big Quit, rozverná rytmika tu koliduje s poněkud bizarní melodickou smyčkou v podání až industriálně surového zvuku, to vše z dálky opěvováno saxofonem. Kompozice Major Beef se zase umí rozdunět skoro až jako rockový orchestr a následující Balance to vše umí spojit i s řádně punkovým nátlakem. Desku pak zakončí hymnická balada Risky Behaviour s hladivými oldschoolovými klávesovými plochami.
Třeba se i vám stane toto odvázané album jedním z letošních letních hitů.
Party Dozen: The Real Work
(https://party-dozen.bandcamp.com)