Z archivních nahrávek Yom Gagatzi a The Institute of Ongoing Things
Izraelský umělec Uri Katzenstein se narodil roku 1951 v Izraeli rodičům, kteří před holokaustem uprchli z Německa. Vystudoval ve Spojených státech a pohyboval se na rozhraní výtvarného umění a práce s dalšími médii, přičemž zvuk a hudba pro něj byly vždy důležitou složkou. Mnohá z jeho děl tak mají podobu zvučících soch a objektů, na něž se dá hrát. Většinu života působil ve svém rodném Tel Avivu, kde zemřel roku 2018. Ve jeho dílech se potkává dadaistická hravost a cit pro bolestivá témata na osobní i národní úrovni. Ta ovšem nezpracovává z nějaké jednoznačně dešifrovatelné pozice, byť některá – třeba křeslo, jež má při pohledu z boku tvar svastiky, nebo růženec z vystřílených nábojů – by si o to na první pohled říkala. Právě jeho zvukové objekty a performance byly prostorem, kde se krásně ukazovala radost z experimentování a hledání krásy v konstrukcích, jejichž smyslem byly podivné zvuky a pohyby. Video z jedné starší výstavy dává, myslím, docela pěkný přehled o spektru Katzensteinovy imaginace.
V roce 2021 vyšel průřez digitalizovaných pásků s jeho nahrávkami sahající až do 80. let (zde). Letos díky jeruzalémské značce Raash Records opustila archivní příšeří tvorba, v níž se Katzenstein potkal s několika spřízněnými dušemi. Yom Gagatzi bylo trio, které vedle něj tvořili dva podobně rozkročení umělci, Ohad Fishof a Binya Reches. V letech 2008–2012 se scházeli každý pátek k domácímu improvizování na všelijaké nástroje i nenástroje v Katzensteinově studiu, párkrát též vystoupili veřejně. Aktuálně vydané kousky byly nahrány roku 2011. Šestice tracků dává pocítit hravou atmosféru, v níž chování hudebních objektů, elektronických i akustických udělátek může vést k intenzivním hlukům. Nejzajímavější místa jsou ale ta, kde se ruchy propojí s posluchačsky vstřícnějším materiálem, ať jsou to houpavé rytmy perkusí, vokodérové harmonie nebo melodie odkazující k blízkovýchodním hudebním tradicím s glissandy a mikrotonálními zákruty. Dojde i na vyprávění o moudrém starci a jeho teorii, že slova mohou mít vlastní mozek, rodinu a třeba i auto. Nebo si z posluchače dělá mudrc legraci?
Uri Katzenstein zemřel krátce před otevřením své velké výstavy v Amsterdamu, na níž měl také se spoluhráči z Yom Gagatzi vystoupit. Vernisáž se tak neplánovaně změnila ve vzpomínkový koncert, na nějž Ohad Fishof a Binya Reches přizvali jako náhradního spoluhráče Ishaie Adara, jinak filmového skladatele a rovněž Katzensteinova letitého spolupracovníka. Uri Katzenstein pak byl přítomen skrze historické záznamy a hudební objekty, na něž se hrálo. Ona výstava nesla název The Institute of Ongoing Things a toto jméno převzalo i příležitostné trio, jehož nahrávky tvoří druhou polovinu desky. Pohybujeme se v podobném zvukovém světě, ale atmosféra je, vzhledem k okolnostem pochopitelně, melancholičtější a méně hravá. Skladba nazvaná prostě Uri je vícehlasým bezeslovným žalozpěvem, následující When He Was přináší opět vyprávění, tentokrát životní příběh záhadného hrdiny s mnoha surrealistickými detaily. Do hlukovější polohy se dostaneme ve skladbě Sisters, a závěrečná Under The Ukulele Tree spojuje melancholický popěvek s vrčením a cvakáním záhadných strojků.
Umělců překračujících hranice mezi vizuálním a zvukovým jsou dnes plné galerie. Narozdíl od mnohých z nich ale v případě Uriho Katzensteina platí, že zvuková stránka je dostatečně zajímavá i sama o sobě.
Dodejme ještě, že album vydala značka Raash Records jako bandcampový digitál i v podobě limitovaného elpíčka.
Yom Gagatzi / The Institute of Ongoing Things
Raash Records (https://raashrecords.bandcamp.com)