Se sídlem v nádherných Košicích, s rozhledem po Evropě – tak bych mohl v krátkosti charakterizovat vydavatelství Hevhetia, které letos v červnu oslavilo s veškerou parádou své patnáctileté jubileum. Je však třeba přidat i motto, které najdeme v katalogu na rok 2016: desky, které vám poskytnou odlišné procítění hudby. Motto je motto, jenomže v tomto případě tomu tak skutečně je: ředitel vydavatelství Ján Sudzina vyhledává nejenom na Slovensku, ale i v dalších zemích, hudebníky s takovými tituly, které mají vlastní svéráz, které se – podle anotace Hevhetie – „vymykají z rozhlasového mainstreamu“. Přiřadil tak vydavatelství k těm, které už mají celoevropské renomé. Svědčí o tom dosud vydaných 170 hudebních nosičů, ať už z oblasti klasiky, tedy vážné hudby minulostní (v novém hávu) od Johanna Sebastiana Bacha (viz podání Goldberg Variations Mikiho Skuty) po soubor Debussy, Mahler, Albrecht, Poulenc (v provedení Quasars Ensemble), ale i novodobých experimentů, jako jsou Sonatas and Interludes for Prepared Piano Johna Cagea (v pojetí Nory Skuty), anebo jazzu a jiné hudby. I tady nacházíme výběr rozmanitý – od slovenského kytaristy Davida Kollara na pomezí jazzu a rocku přes polského pianistu Pawla Kaczmarczyka, hledajícího nové kontexty v komprovizačních spojeních, až po experimentátora Julia Fujaka, jehož projekty zapojují do hudebních rešerší jak špičky slovenské avantgardní scény, tak světové prominenty typu Jona Rosea či Amy Knoles.
Jenomže to všechno začalo před patnácti lety docela nenápadně a může za to svým způsobem český baskytarista Pavel Jakub Ryba. Sudzina sháněl jeho CD, a kdybych použil zkratku, řekl bych, že je nemohl sehnat, a proto s ním raději natočil album nové. Vím, že kontaminuju mezivývoj s koncerty, ale výsledek byl totožný a dnes má Ryba na svém kontě u Hevhetie šest kompaktů. Sám Sudzina přiznává, že dramaturgie jeho vydavatelství má více rovin, že nepřemýšlí, do jaké stylové přihrádky má tu či onu nabídku přiřadit (konkretizuje, že nechce být sektářem), že důležitou úlohu má jak intuice, odhalující obsahovost desky, tak osobní vztah s umělcem.
Když jsem hledal analogii s takovým postupem, vracel jsem se do šedesátých let minulého století a k roli tehdejšího pražského Státního nakladatelství dětské knihy a bratislavských Mladých let. Zatímco redakce SNDK si ujasňovala teoreticko-historizující přístupy k překladům knih a vydávala pak ty „osvědčené“, Mladé letá sledovala, co se děje v určitém okamžiku, a vybírala díla zcela svěží a novátorská. Podobně účinkuje i Sudzina. Jestliže se rozhodl konkurovat polským podnikům nejen tím, že bude vydávat díla progresivních hudebníků, nýbrž i tím, že jim nabídne větší volnost, nebude je manipulovat, zdá se, že jeho cesta je zcela průchodná a že se u polského publika etabloval na výtečnou.
Pokud zapátráme po iniciátorovi toho všeho, co jsem v krátkosti uvedl, dozvíme se, že Ján Sudzina, narozený v roce 1966 v Čečehově, vystudoval Fakultu řízení Vysoké školy ekonomické, začal podnikat ve stavebnictví, nicméně v roce 2001 založil vydavatelství, o kterém je řeč, s cílem vydávat desky v širokém žánrovém rozpětí od jazzu přes alternativu, improvizovanou či world hudbu po klasiku. Jeden čas dokonce vydával i časopis Hudba (2006 až 2009), který se více než důstojně zařadil mezi nejlepší periodika v tomto oboru. K jeho činnostem patří i Letní hudební festival Hevhetia, který probíhá nejenom na Slovensku, ale i v zahraničí, a měl by být realizován v dohledné době snad i v Praze.
foto Matej Janošík
Právě z festivalového ročníku jsme měli možnost sledovat 15. června galaprogram v košické Kunsthalle, kde kromě razantního tria Pavla Jakuba Ryby (s kytaristou Mirkem Linkou a s bicími Mikoláše Nopa) vystoupilo Audiofeeling trio Pawla Kaczmarczyka (s kontrabasistou Kubou Dworakem a s Dawidem Fortunou u bicích) spolu s DJ Krimem a VJ Hubertem Kaszyckim a prezentovalo program Wars & Kaper DecontructiON, věnovaný dvěma polským známým skladatelům filmové hudby, Henryku Warsovi (1902 – 1977) a Bronislawu Kaperovi (1902 – 1983), přičemž pojmenování s dekonstruováním bylo naprosto na místě. U filmu jsme zůstali i den poté v Kasárnách/Kulturparku, kde byl promítnut první slovenský němý film Jánošík (z roku 1921) s improvizovanou hudbou Vladimíra Merty (s různými hudebními instrumenty, jako je renezanční loutna, kytara, fujara, koncovka nebo drumble včetně zpěvu), Jana Kavana (violoncello) a tria NE:BO:DAJ v obsazení Julo Fujak (klavír, hlas, drumble, koncept projektu), Jana Ambrózová (housle, zpěv) a Andrej Pleštinský (italský bajan, zpěv, zvukové objekty). Je třeba povědět, že tato (zřejmě předplánovaná) improvizace výtečně souzněla s heroizmem i naivistními momenty díla, jehož titulní roli ztvárnil Theodor Pištěk. Festival pokračuje dál nejenom v červnu, ale po celé prázdniny a jeho závěrem bude vystoupení Quasars Ensemble 28. srpna.
foto Greta Illesová
Rozdělení vydavatelství na značku Hevhetia pro tradičnější hudební formy a Hev-Het tune pro ty alternativnější zpřehledňuje adresnost, vyhlášení soutěže Debut 2017 chce najít nové talenty, ať jde o jednotlivce nebo soubory do 25 let. Jak vidno, dalším aktivitám (navíc včetně ještě další soutěže o selfie fotografie s koncertujícími hudebníky, dotované pro vítěze kompletním katalogem CD v hodnotě 2000 eur) se tu zřejmě meze nekladou.
Ján Sudzina uveřejnil na facebookových stránkách Hev Het fotografii s textem: Miluji košické nebe. Tento mezinárodně rozkročený vydavatel osvědčil svůj vztah k rodnému kraji i při programu pro ekipu novinářů z několika zemí, kdy nás obeznámil nejenom s košickými pamětihodnostmi, ale i s památnou Levočí, spišskou výtvarnou galérií, náhledem na Vysoké Tatry a degustací „vín se srdcem“ v tokajském regionu. Souvisí to zřejmě i s tím, co napsal do festivalového programu: „Věříme, že diváci vycestují za hudbou do regionu, aby objevili krásu a atmosféru nádherných míst, sálů, galérií či sakrálních prostor, které jsme pro koncerty vybrali.“ Vztah k nejbližším místům se propojuje s mezinárodností záběru.
Už jsme byli téměř na cestě na letiště, když dorazilo nejnovější trojCD Cluster Ensemble Plays Philip Glass. Oslavy sice stále vrcholí při letním hudebním festivalu, ale, jak vidno, přicházejí už výsledky další práce. K čemuž lze Hevhetii pouze pogratulovat.