Saxofonista Urs Leimgruber v symbióze s analogovými syntezátory

  
35

Švýcarský hráč na soprán a tenor saxofon, Urs Leimgruber (1952), se pohybuje na pomezí jazzu a současné vážné hudby a jeho doménou je svobodná improvizace v nejrůznějších uskupeních. Hrával či hraje například se Stevem Lacym, Joëlle Léandre, Evanem Parkerem, Michelem Donedou, Keithem Rowem, Johnem Wolfem Brennanem, ale třeba i s Fredem Frithem a nespočtem dalších. Jeho tvorba byla v minulosti v HIS Voice zmíněna v recenzích na jeho alba s kytaristou Andreasem Willersem, bubeníky Alexem Huberem a Rogerem Turnerem (s ním ostatně u nás vystoupil na festivalu Alternativa v roce 2012) a zejména v souvislosti s triem LDP, které vedle něj tvoří pianista Jacques Demierre a kontrabasista Barre Phillips, funguje od roku 2000 a má ve vínku motto tak důležité pro svobodnou improvizaci: „Přestaňte hrát, ale nepřestaňte naslouchat.“

Jejich šestý nosič Willisau byl nazván podle městečka nedaleko Ursova rodného Lucernu, kde s nimi na místním jazzovém festivalu v roce 2017 hostoval hráč na analogové syntezátory Thomas Lehn. S ním Urs již dříve vystupoval v duu a společně si Jacquesem byli členy kapely 6ix, tudíž do perfektně „sladěného“ akustického tria dokonale zapadl a dodal mu doslova jinou dimenzi. První zhruba třicetiminutový set začíná vskutku magicky vrzavě a rozkolísaně, záhy se vlinou i melodické střípky a tahy smyčcem a Thomas vše gejšlí pouze jakýmsi popraskáváním. Vše se však začíná proplétat a přes veškeré výstřelky usměrňovat ve sled zcela odlišných mnohdy se prolínajících, ale dokonale zapadávajících, někdy subtilních jindy hřmotných minimotivů a posléze ústí v postsunraovský spacejazz, kde má právě syntezátor stěžejní roli. Druhý cca dvacetiminutový set otvírá v rámci svobodné improvizace relativně konvenční nevázaný dialog saxofonu a kontrabasu, k němuž se přidá hrabání do strun piana, ale postupně jsme opět svědky jakýchsi intergalaktických setkání, která se ovšem zase odehrávají v dalších a dalších vesmírech. I když jsou tu obě instantní kompozice pojmenovány Monkey Business, není to žádný „humbuk“ či „lumpárna“, ale důkaz, že svobodná improvizace může mít zase další všehomírný rozměr.

DvojCD Face to Face zachycuje dva koncerty Urse Leimgrubera a francouzského experimentátora Jeana-Marca Foussata, který se přes různé peripetie dostal k vintage analogovým syntezátorům a obsluhuje zde Synthi AKS (mimochodem také stěžejní nástroj Thomase Lehna). První z nich s názvem Rive de réves neboli Břeh snů se odehrál 26. října 2018 v curyšském Werkstatt für improvisierte Musik a začíná jakoby ozvěnami ze samého nitra země, v němž se saxofon zcela přizpůsobuje zvuku umělého nástroje a téměř s ním splývá. Poté se začíná odehrávat jakýsi surreálný příběh, který se vzdaluje a přibližuje. Není to v žádném případě abstraktní lartpourlartismus, ale popis cesty, kde se objevuje řada zvuků připomínajících roj včel nebo much, troubení parníků zpovzdálí, najednou zazní až orientální saxofonové vstupy, alarm nás upozorní na číhající nebezpečí . Má to vskutku snovou logiku a dá se říct, že i členění do určitých kapitol. Jean-Marc tu navíc dokonale pracuje s vokálem, který transformuje ve změti hlasů, dumkovitý chorál a další polohy. Obligátně by se dalo říct, že to nezní jako improvizace ale jako kompozice, tentokrát ovšem ve smyslu nikoliv čistě hudebním, ale konceptuálním. Koncert z Kunsthalle v Lucernu z 19. října 2018 pojmenovaný jednoduše Luxerna na druhém disku není tak jednoznačně členěný, i když rozhodně nepůsobí jako monolit a děje se tam toho přehršle, jenomže jakoby lineárněji bez oné dramatické stavby. Abychom nekřivdili, nepostrádá zajímavost, možná ve srovnání s prvním diskem neobsahuje právě onu zdánlivou příběhovost. Opět tu najdeme konkrétní zvuky jako cvrlikání ptáčků, zvonění kravských zvonců nebo snad klepání do psacího stroje, nikoliv však jako samoúčelné efekty ale integrální součást celku. V hudebních sférách synteticky vytvořené ozvěnovité vzestupující a klesající chorály nebo činelový motiv (možná čistě jen údery do plechů). Je to plejáda všeho možného, jakási muzikální obdoba automatického textu, jehož smysl je potřeba objevovat či snad v něm i nacházet souvislosti, které tam původně nebyly. To vše ovšem vybízí ke kreativnímu poslouchání.

Urs Leimgruber / Jacques Demierre / Barre Phillips / Thomas Lehn: Willisau
Jazzwerkstatt (jazzwerstatt.eu)
Urs Leimgruber / Jean-Marc Foussat: Face to Face
Fou Records (fourecords.com)