Sea of Poppies je projekt noisového solitéra Marka Žišky, stejnojmenná kazeta vydaná v roce 2018 v limitované edici 30 kusů vlastními silami znamená první hlukový výpad pod touto značkou.
Poznámka autora: Tato recenze byla sepsána na konci roku 2018 pro druhé číslo zinu S kudlou v zádech, které ale nikdy nevyšlo a s velmi vysokou pravděpodobností ani nevyjde, jak to u podobných počinů bývá. Nicméně je škoda povídání o tomto solitérském počinu nechat zapadnout, neboť je po letech tato nahrávka stále svěží a navíc se zdá být pro značnou část domácí hlukové komunity stále neznámá.
Projekt Sea of Poppies se nicméně nevynořil z ničeho nic, Marek Žiška dříve působil pod hlavičkou Deprivation Chamber, což je materiál daleko ambicioznější, nese se na vlně ambientu, soundscapes, dronů a field recordings. Měl jistě i své jméno v brněnském undergroundu, neboť jeden z tracků DCH remixovala poměrně známá lokální figurka Alex DJ Ice Doll z digital hardcorové kapely Plague Called Humanity.
Pole vlčího máku je oproti tomu prostá a nevázaná hluková nálož s minimalistickou grafikou a tracky bez názvů. Japonská škola je z toho cítit dosti silně, řekl bych, především Kazumoto Endo či japanizovaný Angličan Facialmess. V míře nepříjemnosti se Sea of Poppies drží na zrnité střední cestě, zvuky neformují hypnotickou stěnu, ani přímo bolestivé frekvenční výpady. První nálož zní poměrně prostě, zkrátka rámus původem ze zkreslovacích efektových krabiček, který sice fajnšmekry nezklame, ale v hlavě příliš nezůstane. To druhý track, v němž se, pokud mě sluch nešálí, vylupuje z barvitých pískavých ruchů theremin, mě zaujal podstatně více. Dusavé noisové salvy a masturbování s anténkou tady působí neskonale živě. Poslední a nejdelší stopa se v míře disharmonií poslouchá asi nejhůře a bude pro „hlukové turisty“ nejspíš nejnestravitelnější. První půlka je ještě celkem stabilní hlukáž, pak se přejde na trýznivější vyšší frekvence, výpady a noisové breaky. Paleta rámusů zde dosahuje skutečně úctyhodné úrovně, kdyby mi někdo řekl, že to vypadlo ze starší produkce Radka Kopela, bez problémů bych tomu uvěřil. Což berte ovšem jako pochvalu.
Každopádně oproti výše uvedenému Deprivation Chamber, z nějž lezla silná atmosféra, tady nějakou silnější auru díla postrádám. Sea of Poppies nejspíš vzniklo pro čistou radost z hluku, tedy to bude záležitost je pro některé, a to i v rámci už poměrně zúženého okruhu posluchačů. Ti by ovšem měli zpozornět, protože bordelózní zábavností nahrávka oplývá věru dostatečně.
Sea of Poppies: Sea of Poppies
https://seaofpoppies.bandcamp.com/album/sea-of-poppies