Starý nový začátek

  

Je mu dvacet let a patří k největším nadějím českého jazzu – Daniel Bulatkin. V červenci vyšlo na prestižní rakouské značce Alessa Records debutové album jeho kapely B/Y Organism. Splnilo očekávání?

Hráč na klávesové nástroje a skladatel Daniel Bulatkin se stačil již zaskvět po boku Russe Spiegela, Bena Tiberia, Aviva Cohena, Elona Turgemana, Luboše Soukupa, Pera Mathisena, Ulfa Wakeniuse, Garyho Husbanda, Tinekeho Postmy a Justina Faulknera. Trio B/Y Organism založil v roce 2018 společně se zkušeným crossoverovým kytaristou Kirillem Yakovlevem, rodákem z Novosibirska, ale žijícím v Praze, známým především z projektu Cirilic (s Tarasem Vološčukem a Cyrillem Oswaldem). Za bicími se vystřídali Utsi Zimmring z Izraele, jehož služeb využili před časem i Mike Stern či Dave Kikoski, a Petr Nohavica.

Všech jedenáct skladeb je autorských. Většinu napsal Yakovlev, což muselo zákonitě ovlivnit sound kapely. Troufám si tvrdit, že právě díky němu je hudba na albu více do fusion, než jsem vzhledem k osobě Bulatkina očekával, byť mne již sám titul alba poněkud navnadil. Neviděl bych to vyloženě jako mínus, ale pokud bych měl za sebe zodpovědět otázku z úvodu, čekal jsem více. Pokusím se vysvětlit proč, aniž bych měl v úmyslu vzbudit u muzikantů nelibé reakce.

The New Beginnning zůstalo někde na půli cesty. Bulatkinovo umění hry nejen na akustické a elektrické piano či syntezátory, ale též na varhany, slibovalo výlety leckam jinam. Náznaky by tu byly, což o to, ale většinou se posléze rozpustily v nijak objevném fusion jazzu a rocku. To je příklad inspirace v klasické hudbě (F-Major Tune), jíž více slušela zprvu nálada cool jazzu. Také Duduk Interlude sliboval bohatší ponor do exotického zvuku; mám na mysli více spirituality, jež se nabízela. Water World Symphony zní až příliš nabubřele, pokud tady slyšíme příliš očekávatelné přírodní zvuky a art-rockové postupy. Ne, není to špatné, naopak, poslouchá se to dobře; jenže bych očekával něco neotřelého, mladistvě odvážného. Úvod k Lady of the Lake v režii Yakovlevovy balalajky sice ústí do niterné lyriky, ale vzrušení, jaké mi vzniklo třeba v případě podobně využitého buzuki v jazzrockové hudbě polského tria S.B.B. ze sedmdesátých let minulého století, se nedostavilo. Pak jsou tu dvě skladby s blues v názvu, zahrané sice brilantně, ale bluesovou náladu jsem v nich necítil. Až mne neodbytně napadá myšlenka, že blues by měli hrát jen ti, kdo mají duši nasáklou opravdovými smutky a vášněmi z dlouhé pouti životem. Ne každý je Al Kooper a Mike Bloomfield…

Album se sice vyznačuje lehkorukou hrou všech protagonistů, což je zajisté plus, ale chybí tomu ona syrovost, hutnost a emoce například již zmíněných S.B.B. Nevím, nakolik je to povrchností uhánějící doby či mírou životních prožitků, emocí a touhy vymanit se z již prověřeného, ale pro dlouholetého posluchače takové hudby jde sice o příjemnou záležitost, ale nijak nevybočující z dosud slyšeného. A týká se to i finálního tracku, kde hostují Allison Wheeler a Jonathan Ramirez, kteří přinášejí také závan hip hopu a soulu. Pro někoho to může být v pořádku, pro mne je to ale přece jenom málo. Prozatím. Jsem přesvědčen, že především Daniel Bulatkin mne dozajista v budoucnu nejednou mile překvapí.

B/Y Organism: The New Beginning
Alessa Records http://www.alessarecords.at/jazz-art