Album Carved Water, které vyšlo loni na značce Aural Terrains nabízí záznam z koncertu kvartetu k příležitosti soundartové výstavy „On the Edge of Perceptibility“ uspořádané v budapeštském Paláci umění v roce 2014. Už svým názvem tento počin naznačuje amorfnost, neforemnost a proměnlivost a jeho následné hudební provedení představuje jakousi primitivní zvukovou matérii, která ovšem při poslechu nabývá neslýchané sofistikovanosti.
Album je rozetnuté na dvě asymetrické části. Stopáž prvního improvizovaného pásma dosahuje úctyhodných 39 minut, v nichž se stáváme účastníky her bez hranic s témbrem: broušení, vrzání, chrčení, foukání, hvízdání a spousty dalších zvukových projevů si razí cestu tichem a důmyslně ho zaplňují hudebním obsahem. Již od začátku nejsme ničeho ušetřeni, do podkladu tvořeného vibrujícími předměty proniká vrzání pětistrunné violy Sörése, glitchové a noisové projevy Skjødta a Chrysakise a přiškrcené zvuky preparovaného soprán saxofonu Christiana Kobiho. Po krátkém odmlčení začíná vše znovu, jen s větší razancí. A poté, zhruba ve 25. minutě nahrávky se tento postup opět zopakuje. Jenže tentokrát se po odmlčení rozpoutává ještě divočejší zvuková alchymie. Přefuky a pokvikávání saxofonu tu doplňuje nahodilé skřípání strun a jízlivé vlny elektroniky, které nás v zápětí hodí do dosti tísnivého ambientního rauše. První track alba poté zakončuje kerbajovské pobublávání Kobiho sopránsaxofonu.
Druhý track na CD se nese na poměrně podobné vlně, jen je na něm vše v nahuštěnější podobě, což je dáno jeho podstatně kratší délkou necelých dvanácti minut. Sörésovy výboje na pětistrunnou violu začínají být divočejší a více prodchnuté elektronikou a Kobiho saxofon zase kvílivější a průraznější. Ty doplňuje chvění a chroupání různých zvukových objektů, jakož i elektronické zvukové manipulace s nečekanými dunivými údery.
Kvartetu se daří pohybovat v úctyhodném dynamickém rozpětí, zejména co se týče spodní hranice hlasitosti, a místy se dostává až na samotnou úroveň slyšitelnosti, kdy musíme vážně dost napínat uši nebo otáčet volume doprava. Hutné prolínání elektronických i instrumentálních hudebních projevů je dovedeno až na úroveň, kdy jedna rovina nejde od druhé rozeznat. Co jiného by však mělo být kýženým cílem takovéto elektroakustické formace? Oslava společného zvukového souznění zavrhující puntíčkářskou diskriminaci a kategorizaci.
Thanos Chrysakis, Christian Kobi, Christian Skjødt, Zsolt Sőrés Quartet: Carved Water
Aural Terrains (https://auralterrains.com)