Hudební experimentátor Thanos Chrysakis má rád improvizaci a elektro-akustickou zvukovou abstrakci. To můžeme sledovat na jeho tvorbě, uměleckých kooperacích i na dramaturgii jeho labelu Aural Terrains. Na něm si občas vydává také své sólové počiny a tyto patří v jeho katalogu možná k nejzáhadnějším. Pod abstraktními pojmy v titulech se v bookletu nachází minimum informací o použitých metodách a nástrojích a je těžké je vyčíst i z nahrávek samotných. Shodnout se lze pouze na tom, že zde byl používán počítač ke zpracování těžko představitelné šíře zvukových zdrojů, rozhodně zde ale budou hrát výraznější roli terénní nahrávky různých prostředí, jejich sampling a processing, přítomnost syntezátorů je při možnostech těchto postupů již nejistá. Chrysakis se uvádí pouze jako autor, který si také vše zmixoval a zmasteroval. Jeho předešlý sólový počin ΕΚΝΗΨΙΣ pro HIS Voice recenzoval Tomáš Procházka zde.
Třičtvrtěhodinové album nazvané Equinox (rovnodennost), s vytrácejícími se posledními písmeny, obsahuje deset abstraktně elektronických kompozic postavených na zvukově šťavnatých digitálních procesech, v nichž pravidelnější rytmus udávají pouze některé repetitivně pulzující efekty nebo samplové struktury. Mnoho skladeb, již od úvodní Geomancy, se soustředí na zkoumání zvuků zvonivých. Zřejmě se zde stavějí do souhry nahrávky zvonů reálných se syntetickými a případně třeba i s jinými zdroji ovšem prohnanými přes nějaký pěkně zvonivý ring modulátor. Chrysakis má svou vytříbenou estetiku, v jeho dílech se do tohoto dění umějí příjemně zapojit zapojit i nečekaně dlouhé průběhy znějící jako sytý syntezátor i manipulace s jakýmisi sborovými kousky.
Mimochodem na fyzickém CD jsou tu velice dobře zvolené i pauzy mezi skladbami. Plnokrevná hudba zde má možnost dlouho doznívat do ticha, třeba se pak ještě po chvilce připomenout nějakým posledním delayem a pak nám kousek úplného prázdna správně citlivě připraví odstup od minulosti a odvahu čelit většinou ostrému vpádu dalšího tracku, nálady tu navazující, tu kontrastní.
Dojde tu místy i na originální dronové vrsvení, jako ve čtvrtém kusu Radar Horizon, v němž se ve finále zjeví i rozkrájený lidský dech i občasné hlasové zajíknutí. Přijít mohou i trošičku noisové vrcholky, ale nejčastěji se tu navozuje spíše takové poslechově příjemné čisté laboratorní prostředí. A experimenty se v něm zjevně děly. Jejich zvukovou dokumentaci doporučuji všem prostudovat.
Thanos Chrysakis: Equinox
Aural Terrains (www.auralterrains.com)