Album dokumentuje krátkou, ale intenzivní a bezelstně odzbrojující zastávku mladých punkerů v hájemství free jazzu a zvukového experimentu.
Byli jednou tři bratři. Vyrůstali v Michiganu, v „létě lásky“ slyšeli naživo úderku MC5 a po tomto iniciačním zážitku založili svou první rockovou kapelu – Sproton Layer. Druhým vpravdě iniciačním zážitkem pro ně byla noční Stockhausenova návštěva Oddělení Nové hudby na Michiganské univerzitě. A tak Benjamin Miller (el. kytara, altsaxofon), Roger Miller (piano, perkuse) a Laurence Miller (basklarinet) společně s altsaxofonistou Jackem Waterstonem založili v roce 1975 univerzitní kvarteto, aby se pokusili o fúzi free jazzu, volné improvizace a soudobé vážné hudby, v níž cítili to nejsvobodnější hudební vyjádření. Vedle vlastních kompozic se nebáli uchopit třeba skladbu Tnoona od Art Ensemble of Chicago či upravit hlavní téma ze Stravinského burlesky Lišák. Za pár měsíců měli repertoár pohromadě. Skupina existovala bohužel krátce a odehrála pouze dva koncerty, ale tvůrčí hranice byly otevřeny a každý z aktérů se tak mohl vydat za svou vlastní budoucností. V roce 1977 se s nástupem punku Laurence s Benjaminem vrátili k rocku a přidali se k detroitské formaci Destroy All Monsters, v níž figurovali Ron Ashton (ex-Stooges) a Michael Davis (ex-MC5). V roce 1979 zformoval Roger v Bostonu indie-rockovou skupinu Mission Of Burma. A tak dále…
Na jediné album kvartetu, vydané poprvé na CD letos 25. června po více než pětačtyřiceti letech, se vešlo jedenáct skladeb. Svěží, upřímně otevřené hledání co nejexpresivnějšího hudebního výrazu činí z této nahrávky lahůdku nejen pro ctitele dřevního free jazzu. Samozřejmě nechybí bezskrupulózní běsnění plné navztekanosti, trhání zvukové masy do rozžhavených změtí, jako je tomu kupříkladu v Pompeii (mimochodem nejdelší kompozici alba – 8:29), ale vždycky tu najdeme něco navíc, co nemilosrdné freejazzové výrazivo ozvláštňuje. Třeba díky kytaře, jež vehementně zahušťuje některé skladby, tu vane čerstvý vítr psychedelického rocku a noise (nejzdařileji ve Winter´s Dream). Především zásluhou piana tu prosakuje také minimalismus (The Transformation of Oz) a místy drnčí i klavírní struny (Journey to Bubbleland, Bubble on a Stem). Dechové nástroje dokáží hrát též unisono a vytvářejí tak střípky barevných témbrů (Alone in Allendale) či dokonce opojnou směs intenzivního vzepětí a meditativního ponoru (Tnoona). Hráčům nejsou cizí ani rozverné sazby, zrychlující se z pochodového rytmu do běhu (Renard the Fox). Kvarteto též pracuje výtečným způsobem s tichem a jakýmsi vlnobitím, syceným tu free jazzem, onde spíše přístupy soudobé kompozice (Ambrosia Triangle).
Hudba, jež nabíjí energií a omlazuje!
The Fourth World Quartet: 1975
Cuneiform Records http://www.cuneiformrecords.com/
