Na svém nejnovějším albu Travel přináší věhlasné australské improvizační trio The Necks impozantní porci hudby v podobě čtyř přibližně dvacetiminutových minimalisticky rozvíjených tracků.
U každého z nich se budeme moci opakovaně ptát, jak je možné takovou výrazovou sílu vykřesat z motivů a zvukových barev, které na první dojem vyznívají poněkud banálně, jako po desetiletí provařená jazzová klišé. V případě prvního kusu Signal rozjede Chris Abrahams (klavír, varhany), Tony Buck (bicí a perkuse) a Lloyd Swanton (tentokrát pouze elektrifikovaný kontrabas) svou hypnoticky disciplinovanou kreativitu okolo zdánlivě triviální swingující basové figury, avšak po jeho závěru si budeme muset říci, že jsme zažili možnost sledovat něco jako dlouhý přírodní děj se svou vytrvalou konstantností i neopakovatelností zároveň.
V dalším bloku nazvaném Forming nám větší rytmická nestabilita ukáže, jak může podobné dění vypadat v lokalitě vystavené i dalekosáhlejším povětrnostním jevům, aby to byly nakonec jemnější perkuse, které nám odhalí i jejich neustále dobrodružnou pravidelnost. Pokud Forming nabízelo náhled na takto abstraktní děj zvnějšku, při následujícím Imprinting můžeme snadno získat pocit, že něco podobného pozorujeme odkudsi z blízkosti pomyslného epicentra takovýchto hybných procesů, především díky upřednostnění bicích nástrojů v mixu nahrávky. Na vzdálenější dění realizované basou a klávesovými nástroji, v mixu jsou rozmístěny poměrně radikálně k okrajům stereoobrazu, můžeme snadno pozapomenout vzhledem k nádhernému šamanismu chřestidel a jemně rozeznívaných bubnů v popředí. Lze nabýt také podezření, že ne vše z nich je jen akustického původu, ostatně i jakoby domácky znějící klavír místy prozradí určité elektronické manipulace.
Chrámově laděná varhanní kantiléna a vrstvený smyčcový kontrabasový drone nás uvedou do finálního kusu Bloodstream. Ani po připojení klavíru a dlouhých negradujících víření na virbl by nás nenapadlo, v jak silný sónický monument se může taková konstelace proměnit. Přirozenost dynamického vývoje je zde až uchvacující.
Jelikož se po hudebně-teoretické stránce většina kreací na tomto albu odehrává ve staré dobré mollové stupnici a příslušné modalitě, nezbyde mnohým, než si znovu a znovu ověřovat, že je takový účinek improvizujícího klasicky obsazeného jazzového tria vůbec možný. A musíme si znovu uvědomit, že takto spolehlivá a kongeniální souhra vzniká neoddiskutovatelně i se společně odehraným časem. V případě The Necks jde letos přeci jen o šestatřicátý rok spolupráce bez personální výměny. Kochejme se a klaňme před touto nebývalou a plodnou výdrží ve jménu krásna. Album vyšlo digitálně, na CD i v limitované edici na dvou gramofonových deskách.
The Necks: Travel
Northern Spy Records (https://northernspyrecs.com)