Intonarumori jsou akustické hlukové nástroje, které již před více než sto lety zkonstruoval italský umělec Luigi Russolo v souladu s estetickými požadavky futuristů, aby moderní hudba dokázala věrně pracovat i se zvuky, jaké se začaly okolo člověka vyskytovat s tehdejším technickým pokrokem. Pražský soubor Opening Performance Orchestra patří mezi jejich současné uživatele a na svém letošním albu The Noise of Art na ně interpretuje skladby soudobých tvůrců ze světa i vlastní kusy.
Dřevěné bedny s troubou v sobě skrývají strunu o níž různými způsoby tře rotující kotouč, různé typy intonarumori určují především typy kotoučů, jejich povrch i materiál. Hráč může pákou ovládat napětí struny, klikou tempo rotace a výsledkem je kontrolovatelný hluk. Luigi Russolo se tímto vynálezem zařadil mezi průkopníky estetizace „nehudebních zvuků“ ve hudební tvorbě a inicioval tak na myšlenkové úrovni i vznik pozdějších uměleckých směrů typu konkrétní hudby, noise či industrialu. Původní nástroje, které využívali ve svých kompozicích i další italští futuristé, se nedochovaly, avšak podle technických výkresů vznikají nové kusy i v současnosti různě po světě. Experimentální team Opening Performance Orchestra patří také k těm, kteří disponují arzenálem hlukových krabic a po jejich zapojení do různých projektů se rozhodli také natočit album věnované přímo jim. Oslovili proto též různé skladatele ze světa a výsledkem jsou na CD skladby Luciana Chessy, Freda Möperta a také Blixy Bargelda, leadera ikonických Einstürzende Neubauten můžeme na The Noise of Art slyšet i jako recitátora Russolových textů v úvodní kompozici The Noise of Art z dílny samotných OPO. Zvukově perfektní desky se chopilo belgické vydavatelství Sub Rosa a vyšlo tak vedle digitálního downloadu též na CD a dvojvinylu.
Trojice či dvojice „hlukových flašinetů“ vytvářejí po celé trvání alba pestré a frekvenčně bohaté struktury, v různých skladbách zde figurují také další hosté. Trio No.2 doplňují housle Davida Danela, Neue Horizonte Freda Möperta doprovází též teremin Martiny Potůčkové. Většina skladeb jsou spíše ucelené hlukové bloky s různým dynamickým průběhem, tiché pauzy a sólové vstupy jednotlivých nástrojů potkáme hlavně v Příliš hlučné samotě Luciana Chessy a v Bargeldově kompozici The Mantovani Machine. Vrcholem alba je závěrečná kompozice z pera samotných OPO, ve dvacetiminutovém hlukovém melodramu Futurist Soirée vedle intonarumori hrají též David Danel na housle a Miroslav Pudlák na klavír, největší pozornost si tu ale získají hlasy. Luciano Chessa a náš současný šéfredaktor Petr Ferenc aka Phaerentz zde čtou z Manifestu futurismu Filippa Tommasa Marinettiho a z Manifestu futuristických hudebníků Francesca Balilly Pratella. Texty zde ukazují jak tehdejší odhodlání umělců nalézt naprosto novou radikální estetiku, tak i poněkud mrazivé souvislosti s příklonem Marinettiho k italskému fašismu.
The Noise of Art je zkrátka albem silným po mnoha stránkách, je interpretováno s precizností vážné hudby, lze jej ovšem poslouchat též jako noise a zvláště interpretace Marinettiho textů z něho činí nečekaný rock’n’roll. Opening Performance Orchestra zde opět odvedli bravurní výkon.
Opening Performance Orchestra: The Noise of Art / Works for Intonarumori
Sub Rosa (https://www.subrosa.net)
