- Inzerce -

Tibetan Red – The Oval Language – Das Syntetische Mischgewebe: The Breath of the Hydra

Hodinová porce překvapivé souhry tří experimentálně elektronických projektů.

Hlavním impulzem k napsání této recenze bylo mé pražské setkání s německou manželskou dvojicí Katji a Petera Johnových, členy projektu The Oval Language. Vyprávěli jsme si o hudbě, nových deskách a hlavně o jejich nejnovějším počinu. Kořeny jejich zvukového experimentování sahají do poloviny osmdesátých let, ale nahrávky začal John aktivně vydávat až od roku 2000. Dlouhodobá symbióza s projektem Das Synthetische Mischgewebe Guida Hübnera je znát na první pohled. Začátky jejich dlouholetého přátelství sahají ještě před pád Berlínské zdi, kdy si společně vyměňovali audiokazety s experimentální hudbou. Ta byla v té době velmi těžko k sehnaní a je přirozeně zajímalo, co se tvoří na druhé straně železné opony. Později se začali setkávat na stejných pódiích, až začali společně i hrát. Připomeňme například jejich desku Sprechzimmern z roku 2015, na níž účinkoval i Ralf Wehowsky (vyšlo na Scrotum Records).

Nyní se ale tandem rozhodl společné nahrávání  obohatit navíc o účast též po léta spřízněného Salvadora Francesche, Kanaďana katalánského původu tvořícím pod jménem Tibetan Red. Jím si byl Hübner jist, že i když jsou hudebně i technicky velmi odlišní, může od něho očekávat širokou zvukovou paletu, která bude ve výsledku výborně korespondovat s vokály Peter Johna. Smysl spolupráce tu nikdo neviděl v jakémkoli soupeření, kdo bude obsahově nebo jinak dominovat, ale především ve výsledku odlišném od sólové tvorby každého z aktérů.

Jejich album The Breath of the Hydra je záměrně komponované jako jediný hodinový kus. Guido (DSM), který dodal celé “Hydře” směr, mix a zároveň toto několikahlavé uskupení stvořil, mi prozradil, že hlavním důvodem pro takovou formu bylo, aby posluchači nepřeskakovali po částech, ale vyslechli si opravdu celou kompozici. Osobně bych chtěl zejména vyzdvihnout dva momenty: temný úvodní part do momentu, než se rozezní vysoké chrastivé tóny, a taktéž závěrečnou část po čtyřicáté minutě. V ní se strojová rytmická pulzace a ze stran přicházející dýchání prolnou s plíživým temným dronem, jenž se svým růstem přinese též hlasy volající zdaleka i křičící zblízka. Tato část pak graduje až do velkého finále. Celý materiál je brilantně smíchaný, až působí jako příběh o několika kapitolách. Výsledná hodina je skvěle kompaktní.

The Breath of the Hydra vnímám jako kreativní a vyspělé experimentální dílo, na němž se přirozeně a s lehkostí přechází mezi drony, field recordings a ambientem. Po celou hodinu tu lze objevovat stále nové a nové rozličně barevné zvukové krajiny.

Tibetan Red – The Oval Language – Das Syntetishe Mischgewebe: The Breath of the Hydra
attenuation circuit (https://www.attenuationcircuit.de)


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.