- Inzerce -

Trumpetista Luís Vicente bouřlivě i komorně

Luís Vicente je velmi aktivní na mezinárodní scéně improvizační hudby. Podívejme se blíže na jeho dva loňské albové počiny.

Portugalský trumpetista Luís Vicente se u nás představil v loňském roce nejprve na Prague-Amsterdam Free Improv Session v pražském klubu Punctum-Krásovka a následně coby člen kapely Full Sun vedené původem izraelským (ale v současnosti v Amsterdamu působícím) basklarinetistou Zivem Taubenfeldem na Mezinárodním festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové. S nizozemskými či v Nizozemí usazenými muzikanty ostatně Luís hraje poměrně často – například ve formaci Twenty One 4tet, kde jsou mu parťáky saxofonista John Dikeman, kontrabasista Wilber De Joode a bubeník Onno Govaert, či v souboru In Layers, kde působí vedle něj ještě Govaert, původem též portugalský hráč na akustickou kytaru Marcelo das Reis a islandský pianista Kristján Martinsson.

V loňském roce spatřilo světlo světa též album Double On The Brim, které vyšlo na montrealském nezávislém labelu atrito-afeito, jehož provozovateli jsou místní pianistka Karoline Leblanc a původem opět portugalský bubeník Paulo J Ferreira Lopes. Ty doplnil v lisabonském studiu Namouche kromě Vicenta ještě původem brazilský saxofonista Yedo Gibson (známý též například z formace Naked Wolf vedené Lucem Exem) a (zase portugalský) violoncellista Miguel Mira. Vznikla z toho divoká jízda, která se od počátečního šramlovitého free jazzu In The Bloom přes nejrůznější improvizační veletoče (třeba v nejdelším cca šestnáctiminutovém kusu Anthropic Jumble) téměř nezastaví a všichni to do svých nástrojů perou ostošet. Jen tu a tam se začátek rozvíjí pomaleji nebo konec zvolní. Jinak ale piano burácí a břinká, duvači freneticky kvílí jako o život (a to i v těch nečastých umírněnějších pasážích), a rozmáchlé bicí vytvářejí nádherné ornamenty, jenom to cello v tom nasazení většinou trochu zaniká a tvoří spíše basový podkres. Někdy je ten úprk opravdu tak nabušený až skoro nečitelný, ale i v tomto zdánlivém chaosu najdeme krásné pasáže. Nejpestřeji vykreslená je instantní kompozice Jaggy Glide, kde i přes veškerou vervnost jednotlivé výkony mnohem lépe vyniknou.

Úplně jinou atmosféru má CD A Brighter Side of Darkness, kde je Luísovi skvělým spoluhráčem španělský bubeník a perkusista Vasco Trilla, jenž svou soupravu citlivě rozechvívá (mnohdy smyčcem) či vytváří sónické obrazce drobnými údery či jemným hřměním. Také Vicente svou trubkou spíše vibruje, profukuje a šelestí. První kus Untold Stories má skutečně magickou sílu nevyřčených příběhů, v následujícím ještě delším To Angels and Demons s krásně rozcinkaným úvodem s lkající i zadumanou trubkou se oba hudebníci potýkají s bytostmi zářícími i potemnělými a závěrečná „drobnůstka – tedy ani ne devítiminutová“ Where You Belong pracuje se spíše mlžnějšími filigránskými postupy. Přes onu komornost tu ovšem rozhodně nechybí napětí i jistá příjemná a někdy až drásající nervnost, zvuková rozmanitost a vůbec celkový tah na bránu.

Leblanc / Gibson / Vicente / Mira / Ferreira Lopes: Double On The Brim
Atrito-afeito (https://atrito-afeito.com)
Luís Vicente-Vasco Trilla: A Brighter Side of Darkness
Clean Feed (https://cleanfeed-records.com)


Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.

Nevyzkoumatelné

„Umění jako výzkum“ žádné není. A „výzkum umění“ neexistuje.