Známí švýcarští improvizátoři, saxofonista Urs Leimgruber a klávesista Jacques Demierre, pitvají hudbu na protozvuky.
Název dvojalba It Forgets About The Snow je úryvkem z básně Makota Uedy. A vlastně celé toto dílo jako by bylo složeno z různých útržků. Platí to zejména o studiovém disku, kde si každý z protagonistů hraje povětšinou separátně to své, jen občas na sebe navazují a poměrně vzácně se vnořují do sebe, ale i pak si svým způsobem jede každý po vlastní linii. Nejde tu rozhodně o barvy tónů, ale spíše o jejich zakřivení, geoprostorové vyjádření a výraznou roli zde hrají pauzy vyplněné občas vzdáleným jen velmi málo slyšitelným ptačím cvrlikáním nebo tušenými pohyby muzikantů. Hned první deseti a čtvrt minutová skladba (všechny jsou označeny pouze názvem Snow a pořadovým číslem) tak začíná téměř výbuchem na amplifikovaný spinet, saxofon pak začne předvádět jakési vsávání, posléze jsou struny spinetu drásány, saxofon prská a vše vrcholí jednotlivými údery do kláves. Jindy saxofon jen prodýchává či přepískává. Ve třetím, nejdelším, cca jedenáctiapůlminutovém kusu se zpočátku prolíná lehké vrzání strun s vrčením a později cvrlikáním a klopotáním. Následuje zahřmění a do něj vstoupí saxofonový tikot. Najednou se tu odehrává jakési odměřování dramatického času rozbíjené drobnými i dlouhými pisky či frky. Po utichnutí se v pozadí ozve sotva znatelný náznak melodie opět přetnuté odbíjením saxofonu. Čas se tu odvíjí v roztodivných abstrakcích různých délek od hyperkrátkých štěkú či hvizdů, úhozů či drnků až po mohutné rozběhy, dochrčovávání a dobzučování. Rozbitost se střídá s nosností a explozemi.
Živý disk přináší výraznější pospolitost. Na zborcený spinetu tón reaguje zaúpění saxofonu. Slyšíme zde rozsáhlejší rozehrávání i ukončování, kdy se třeba do sebe mísí dodýchávání a doťukávání. Zpěvný saxofon kontruje rozvrzanému spinetu. Hřmotící masa je podporována hlubším duněním a pak se oba nástroje opět uklidňují, ztišují až rozpadají opět na zvukové protočástice. Dynamika se proměňuje, jednotlivé „kompozice“ přecházejí jedna ve druhou a zase tu zaslechneme odbíjení a klokotání času. Prchavé drobné zážitky a reflexe opravdu evokují dojem, že jde o jakási sonická haiku. Najdeme tu samostatná i společná vzepětí i rozkládání a upadání až do prchavých šramotů a rozostření.
Na tomto albu máme možnost setkat se se skutečně kreativní prací, která je na poslech zprvu dosti obtížná, ale těch často velice těžko popsatelných zvukových drobnovhledů je tu tolik, že je opravdu k čemu se opakovaně vracet.
Urs Leimgruber / Jacques Demierre: It Forgets About The Snow
Creative Works Records (https://www.creativeworks.ch)
