Žijeme v nepřehledném světě a nebezpečí na nás číhají na každém kroku. Proto je důležité umět se podělit o několik hezkých věcí, které se člověku tu a tam přihodí. Pokud jde o mě, za pár ojedinělých světlých okamžiků posledních dní je zodpovědný francouzský elektronický tvůrce TG Gondard. Byl jsem jím ostatně okouzlen už před několika měsíci na jeho pražském koncertu, a to nejen proto, že měl bundu, po jaké jsem (marně) toužil v šestnácti, a knír, po kterém (marně) toužím teď. Tento týden TG vydal (a poskytl volně ke stažení) EP s názvem Tes Bras a po jeho opakovaném poslechu můžu s čistým svědomím říct, že se právě stal mým nejoblíbenějším popovým interpretem, čímž předběhl například Salem, Cold Cave nebo Zola Jesus, ale taky Depeche Mode, Simona s Garfunkelem a ABBu. Co je na něm tak úžasného? Způsob, jakým dokáže míchat různorodé, až protikladné emoce a vytvářet zvláštní, nejednoznačnou, tak trochu přiopilou atmosféru. Při poslechu čtyř písní je těžké rozeznat, kde končí něha a začíná perverze, a tato splývavost dělá z alba, jehož základními stavebními kameny jsou elektronické beaty, úpadkové klávesové zvuky, drony a zpěv ve francouzštině, opravdu neobyčejně dráždivé a zábavné dílo. Skvělá práce!
