Finský trumpetista Verneri Pohjola patří k těm hudebníkům, kteří jsou neposední a neustále vystupují z jazzových vod, pokud jim připadají příliš stojaté. Pro skandinávskou scénu je toto v podstatě charakteristické, což dokazují další jména (a shodou okolností také trumpetistů) jako Nils Petter Molvaer, Arve Henriksen, Mathias Eick, Anders Bergcrantz či Palle Mikkelborg (každý samozřejmě po svém). Pohjolu sleduji od prvního alba Aurora (2009), přes nahrávky s jeho akustickým kvartetem – to ještě na mnichovském labelu Act Music – až po loňský titul Pekka, kde skládá hold svému otci, legendě finského progresivního rocku; to již pro britské vydavatelství Edition Records, kam přešel před čtyřmi lety. Jeho letošní album je opět jiné – tentokrát ovlivněné ambientem a elektronickou hudbou vůbec; jde o soundtrack k poetickému dokumentárnímu filmu Animal Image, a spolu s ním se na něm podílel již jen bubeník a perkusista Mika Kallio. Navýsost sensitivní hráč, který spolupracoval snad se všemi finskými jazzmany a interprety soudobé vážné hudby, ale také s osobnostmi světové scény, jakými jsou Tomasz Stańko, Wadada Leo Smith, Michael Formanek, Peter Bernstein, Marc Ducret, John Zorn a další…
Film natočil finský vizuální umělec a fotograf Perttu Saksa, který na něm pracoval čtyři roky. Zobrazuje básnickými filmovými obrazy vztah mezi člověkem a zvířetem, jeho proměny a zároveň i víru v jednotu a společnou sílu všeho živého na naší planetě. Improvizovaná hudba Pohjoly a Kallia na ploše třiatřiceti minut a šesti tracků nejen načrtává, ale velmi hluboce i vzletně vykresluje vizuální ideu díla. Je potěšitelné, že se dvojice protagonistů nespoléhá pouze na elektronické kouzlení, a tudíž se úspěšně vyhnula pouhé (byť efektní) zvukové mlze, která je posléze vydávána za hudbu meditativní. Ambientní plocha není jen pouhým podkresem a už vůbec ne zvukomalebnou poduškou, na níž by mohly poklidně spočinout posluchačovy uši. Proměnlivá dynamika elektronické složky, jíž má na starosti Pohjola, je občas zneklidňována elektroakusticky metamorfovanými zvuky zvířat. Na této zvukové platformě vrší Pohjola svoje zneklidňující chorusy a Kallio polyrytmická bujení a modlitby gongů. V úvodní skladbě Where Do You Feel at Home vychutnáte kontrast trumpetových dronů a perkusivních hrátek, v následující Outside Pohjola proměňuje trubku v paletu nepřeberných barev a výrazu; dokonce evokuje lodní sirénu či slapuje nebo nástroj bezostyšně špiní, aby ho v závěru nechal doslova vybuchnout. V další vrstvě vrásní elektronika současně s rozkvětem gongů. Nechybí ani ozvěny šamanství (Man) a ve finále alba dochází na mistrnou fúzi ambientu, musique concréte, minimalismu a emotivně jazzové trubky (Animal Image).
A pak je tu dvojice skladeb, jež vznikly bez zásahu elektroniky, pouze v nefalšovaně akustickém dialogu. Lyričtější podoba (Foxplay), i ta neklidná, vypjatější, dokonce free-jazzová (Goshawk´s Dream), evokují legendární dueta Billa Dixona s Tonym Oxleyem. Takto dvojice často vystupuje v klubech a jiných komorních prostorách již deset let, a jen si mohu povzdechnout, proč je k nám ještě nikdo nepozval…
Verneri Pohjola & Mika Kallio: Animal Image
Edition Records (https://editionrecords.com)