Floridského mistra domácích nahrávek pandemie jen tak nerozhází. V domácím prostředí totiž tvoří nejraději už čtyřicátým rokem.
Na jméno Hal McGee jsem poprvé narazil díky mail-artovým kruhům a poštovní výměně domácích nahrávek. Na kazetové scéně stanul již na počátku osmdesátých let, svůj domov ve floridském Gainesville od roku 1981 proměnil v nahrávací studio, koncertní mikroscénu, sídlo několika kazetových vydavatelství i muzeum a archív umění spjatého s formátem magnetofonové kazety (MC) i méně obvyklé mikrokazety. Takhle jej zachycuje dokument Williama Davenporta s všeříkajícím názvem The Great American Cassette Masters. Když v jednadvacátém století znovu vypukla kazetová horečka, byl už Hal McGee legendou.
„Tvůrčí klauzuru“ ve zdech domova si naordinoval dobrovolně před mnoha lety, takže pandemie nepandemie, na jeho uměleckém provozu se vlastně až tak moc nemění. Na bandcamp, kam se také rozhodl zabrousit, přidává alba jako na běžícím pásu. Velice často se jedná o zvukové souhrny proběhnuvších měsíců. Loňský prosinec se na sítích objevil hned ve třech verzích.
První je kolaborací dvou Haroldů. Ten floridský nahrával, co tak obvykle dělá doma na Floridě, ten francouzský – původem nizozemský post-punker, vědec a pedagog Harold Schellinx – zase to, co v prosinci dělal doma na východě Paříže. Výsledná čtyřvrstvá koláž byla pomocí diktafonů sestavena na Floridě.
Hal McGee ale připravil i osobnější prosincový záznam, byť i ten nese na titulu jméno spoluautora. Obsahuje totiž i záznam povídání a domácího jamu s návštěvou – panem Dylanem Houserem.
A protože oba Haroldové své nevšedně všední dny rádi dokumentují i fotograficky, lze na youtube najít k oběma výše embedovaným albům i patřičná slideshows. Klipy už dávno točí každý, hurá zpět k diákům!
