Máte pocit, že skutečný svět a lidé z masa a kostí vás unavují? Pojďme pro tento víkend uniknout do kreslených světů, kde je vše hravé a proměnlivé, vše je jenom jako. Nemusí jít jen o videa vyloženě hudební.
Slavný italský režisér Guido Manuli se zabydlel na hranici dětinské roztomilosti a dospělých témat. Mimo jiné vytvořil sérii animovaných verzí hitů vážné hudby Allegro Non Troppo jako drsnější protipól disneyovské Fantasii. To bohužel není dostupné online, podívejme se místo toho na několik jiných kousků. Nejprve si dáme jeho žertovnou vizi nočních můr.
Pak to nejlepší z opery:
A do třetice něco pouze pro starší osmnácti let.
Dalšími legendami divné animace jsou dvojčata Stephen a Timothy Quayové. Hudba pro ně byla často důležitou inspirací a mezi jejich oblíbenci najdeme třeba Leoše Janáčka.
Spolupracovali také s kapelou Pere Ubu…
…nebo Karlheinzem Stockhausenem.
A od experimentu k jazzu: Jeden díl ze série animovaných miniportrétů jazzových velikánů.
A zpět k něčemu abstraktnějšímu od Johna Whitneyho, průkopníka počítačové animace, jenž v 50. letech vytvořil stroj k produkci animací ze zařízení pro ovládání protiletadlových děl. Tento kousek se spojil s hudbou zasmyčkovaného Terryho Rileyho.
Elektronická kompozice Artikulation Györgye Ligetiho je příkladem, kde se spojuje partitura (vytvořená dodatečně výtvarníkem Rainerem Wehingerem) s ilustrací zvuku.
A na závěr si zatančíme mechanický taneček s preparovaným klavírem Johna Cage.
