Víkendová videa tentokrát přicházejí se zpožděním, čehož si vzhledem ke včerejšímu vedru stejně málokdo všiml. A vytahujeme téma, k němuž se už kromě nás nevyjádřil snad jen Svaz skladatelů. Ano, ta britská nepříjemnost. Nalejme si tedy čaj či whisky dle osobních preferencí a poslechněme si, co z ostrovní hudby by mohlo posloužit jako komentář k výsledku pátečního hlasování, který překvapil asi obě strany.
A na úvod něco vlasteneckého: Oratorium Pax Britannica (1991) industrialistů Test Dept.
Spojené království má některé tradice, které bychom mohli závidět. Třeba titul dvorního skladatele – master of queen’s music. Mezi osobnostmi, které tento titul nosily, vyčnívá Sir Peter Maxwell Davies, jenž letos na jaře zemřel. Jeho nejslavnějším dílem je pravděpodobně hudebně-divadelní opus Osm písní pro šíleného krále (1969), v němž se inspiroval texty a životem krále Jiřího III.
Vnučkou šíleného Jiřího III. Byla královna Viktorie a jí věnujeme následující písničku.
Brian Ferneyhough píše hudbu, která je vždy komplikovaná pro posluchače i interprety. Skladba Firecycle Beta (1969-1971) je určena pro klavír a orchestr s pěti dirigenty, což by šlo politicky rozhodně nějak zajímavě interpretovat.
Herec Stephen Fry je takovým ztělesněním britské kultury na úrovni. Stephen Fry nesnáší tanec. A zde je jeho vyznání převedeno – do tance.
A abychom nezapomněli na neanglické příslušníky Spojeného království, poslechneme si irskou skladatelku Áine O’Dwyer, kterak improvizuje na varhany.
Skotský skladatel David Fennessy
A na závěr jeden slavný Velšan a jeho suita na slova jiného slavného Velšana. John Cale a Dylan Thomas.
