Drony, borduny, prodlevy, prostě dlouhé tóny proměňující se málo, či vůbec. To je hudba, kterou máme v HIS Voice tak rádi, že jsme jí kdysi, v časech potištěného papíru, věnovali celé číslo. Prodleva jako by byla zvukovým symbolem trpělivosti, což je vlastnost, již je užitečné si celoživotně procvičovat. Kromě toho nás nekonečné zvukové plochy propojují s vyššími sférami, ať si pod tím představíte cokoliv. Takže se nalaďte a ponořte.
Jedna z klasiček protažené hudby, Eliane Radigue, se zapsala do učebnic coby tvůrkyně elektronických ploch, ovšem v novém tisíciletí se rozmáchla k podobným formám budovaným z akustických nástrojů. Od sólových děl poslední dobou dospěla až orchestrálnímu zvuku.
V přehledu tvůrců zvukových průtahů nelze nezmínit LaMonte Younga. Zde jedna z jeho raných skladeb v tomto žánru: Tóny H a Fis s instrukcí „držet velmi dlouho.“
Bordunový doprovod najdeme v celé řadě hudebních kultur světa. Evropské i asijské lidové hudbě po staletí vládly dudy, k nimž kromě mečivého zvuku patří právě stabilní hučivý doprovod.
Bordunový doprovod má i niněra.
A obojí dohromady.
A samozřejmě se bez dronu neobejde hudba indická. Tam ho většinou obstarává tanpura (někdy psáno tampura), loutna, jejíž struny hráč jen průběžně rozeznívá, aby udržoval vibrace.
Zde v čisté podobě:
S dudami a dalšími, i vlastnoručně postavenými droneovými nástroji celoživotně pracuje Yoshi Wada.
A jelikož jablko nepadá daleko od dronu, syn Yoshiho Wady, Tashi Wada také miluje dlouhé tóny.
