Proběhly Vánoce, v oficiálním diskurzu oslava rodinného krbu, klidu, míru a pohody. Původně náboženský rozměr svátku nyní známe rovněž jako projev oficiální kulturní politiky, jako svou festivitu jej vyžíval i státně socialistický režim. Vánoční čas tak symbolizuje rovněž nezměrný konzum a s ním spojené sobectví, stádovitost a kulturní hegemonii tzv. mainstreamu. Tato kompilace je však vytvořena pro ty, kteří Vánoce z různých důvodů neslaví, ignorují je, snaží se ten čas prostě přetrpět, či vůči nim cítí přímo nenávist. Je-li to právě váš případ, možná vám přijde k chuti tato specifická hitparáda extrémní muziky.
Začneme zostra a řádně vztekle. Mladá banda ze severního Německa Implore působí na scéně extrémní hudby jako svěží uragán pekelného ohně, její první dlouhohrající deska Depopulation vyšla v letošním roce.
Následuje kopanec do dosud nepoškozené části hlavy – Australané The Kill, dle mého názoru jedna z nejdrtivějších a nejlepších současných grindcorových mlátiček.
Kapelou Iskra se vracíme se opět do masivní černé, kterou jen tak neopustíme. Proti neonacistickým trendům v black metalu se postupně vyhranil proud, o němž se obvykle mluví pod zkratkou RABM, tedy Red and Anarchist Black Metal. Pod touto značkou najdeme jak obskurní zrůdnosti tipu komunistického finského blacku Puna Terrori, tak spolky napojené na nezávislé DIY scény na vlně punku, hardcoru či grindu. Pro tuto hitparádu jsem vybral skladby ze splitka s Američany Doom Siren, též řádně načernalými crustery. Iskra sice vydala letos nové ablum s názvem Ruins, ale výše uvedený počin mi přijde z jejich repertoáru jako nejlepší, navíc obohacený o podobně znějící kapelu. Přenesete se tak na palubu hořící letadlové lodě USS Franklin, do úderů pálícího flaku, do vůně rozžhavené ocele, leteckého benzínu, ohořelých těl a válečného zmaru!
Přichází ke slovu black metalové pohanství, třebaže nikoli explicitní či schematické. Kapela Antlers pochází z Lipska, stojí však za ní zde žijící Španělé, mimo jiné neo-crustoví harcovníci z kapely Ekkaia, jež si vydobyla již určité renomé. Jako Antlers letos vydali debut A Gaze Into Abyss, jenž na první pohled zaujme neuvěřitelně hutnou atmosférou dávných věků.
U pohanství ještě chvíli zůstaneme, tentokrát v hávu severské melancholie. Kapela Sólstafir představuje svůj styl jako „Atmospheric Icelandic Rock and Roll“, přičemž její pojetí můžeme vskutku označit za originální. Sólstafir kombinují prvky sludge, blacku, výše zmíněného pagan metalu, art rocku, ale dokonce místy i pop-rocku. Některé pasáže mi dokonce připomněly melancholii některých skladeb od Depeche Mode. Hudba kapely se nese po liduprázdných pláních, ledovcích, příbojích, obzorech a západech slunce v odstínech modré a šedé, lišejnících i osamělých staveních blízko vulkánů, jež působí jako Damoklův meč pro místní obyvatele. Zde uvádím skladbu Köld ze stejnojmenného alba, které si můžete najít na bandcampu kapely. Je možné, že Vánocemi trpící solitér po poslechu desky Sólstafir zmizí na sever a nikdy se již nevrátí.
Považuji za vhodné při souvislostech s vánočních atmosférou zmínit utrpení těch, kteří se v temných časech odvážili myslet jinak a usilovali o osvobození člověka od otroctví dogmat. Proto přichází další španělský black metal říznutý crustem a společenskou angažovaností – Ancient Emblem, konkrétně skladby na splitku s Hongo. V písni Sisters dává kapela najevo soucit se ženami, které trpěly pod tlakem společenských předsudků. Hudebně se jedná o čistý black metal s atmosférou temných kobek, v němž se střídají sypačky a pochodové rytmy.
Nad otázkou, čím tuto depresivní a hejtovací hitparádu ukončit, jsem nepřemýšlel dlouho. Skupina Primitive Man, jejíž tvorba přímo zosobňuje hnus, dehumanizaci, kolaps a apokalypsu, vydala v letošním roce novou desku s názvem Home Is Where The Hatred Is, tedy název přesně sedící k štědrovečerní tabuli. Tato zběsilost z amerického Denveru sice hraje poměrně krátce, ale reputace ji předchází. Při jejím živém vystoupení jsem měl pocit, jakoby se mě velice pomalu řítil dvousetpatrový mrakodrap. Když to vyjádříme v hudební terminologii, jedná se o směs sludge, doomu, blacku a noisu. Ještě než se pustíte do celého alba, navrhuji si poslechnout starší skladbu z desky Scorn, skladbu s vánočním intrem I can’t forget.