Aktuální hudba podložená (aspoň zčásti) konzervativními hodnotami.
Pro dnešní dávku audiovizuálního potěšení se obrátíme k osvědčené kategorii nazvané „co nového přinesl internet“, tedy jaké skladby buď čerstvě vznikly, nebo se alespoň čerstvě dostaly na síť. A abychom trochu vykompenzovali pověst časopisu preferujícího hudbu divnou a nezřízeně modernistickou, dopřejeme si novinky, jejichž autoři jsou přesvědčeni o životaschopnosti takových kvalit, jako je tonalita, melodičnost a srozumitelné emoce sdělované skrze hudbu. Prostě současní romantici.
První kompozice pochází sice již z 90. let, ale do kategorie romantismu rozhodně spadá. Německý skladatel Ulrich Harbecke jej vetknul přímo do názvu své novinky, která má navíc konzervativní formu mše. Zde je záznam světové premiéry.
Italská skladatelka a varhanice Carlotta Ferrari se v kompozici Cluster sonatina (2021) vrací k ještě starším inspiracím, ale barokní velkolepost spojuje s celkem moderními disonancemi.
Carlotta Ferrari ovšem není autorkou jednoho šuplíku, tak si pro zpestření ukažme, jak doprovodila pravděpodobně první filmové zpracování Frankensteina z roku 1910.
Mezi romantické hodnoty patří také virtuozita. Té požaduje Paul Wiancko nemalou dávku po interpretovi své X Suite pro sólové housle z roku 2019. Alexi Kenney s tím nemá problém a navíc se při hře nechává natočit obklopen zajímavými sochami.
A přehlídku zakončíme nefalšovaným romantickým sněním. Nokturno nazvané Night Rose napsal loutnista Ronn McFarlane pro letošní sezónu koncertů bez publika.
