Hudba spojená s tělem, jeho fungováním, nefungováním i s těmi věcmi posledními.
Máme tu epidemii a všichni se začínáme více zajímat o zdraví své i o zdraví náhodných kolemjdoucích. Začínáme sledovat svá těla, zda nevykazují podezřelé příznaky, a představujeme si, jak to bude vypadat, až se epidemie změní v pandemii. Je tedy příhodná doba pustit si nějakou hudbu věnující se tělu, jeho nemocem, rozkladu a otázkám souvisejícím.
A nejprve je třeba tělo sestavit. Toho se ujal Louis Andriessen ve spolupráci s režisérem Peterem Greenawayem ve filmové opeře M Is For Man, Music, Mozart. Přibližně ve třetí minutě začíná výroba člověka.
Německý skladatel Christof Dienz,mimo jiné člen příjemné kapely Knoedel, napsal operu o nemocnici.
Před několika lety vznikl v Británii projekt Body of Songs spojující umělce a lékaře, z něhož vzešlo album písní inspirovaných jednotlivými orgány těla.
Jedním z vedlejších produktů projektu je krátká videoexkurze hluboko do hrdla.
Výtvory na pomezí umělých orgánů, hudebních nástrojů a pohyblivých soch.
A zvuky těla zcela neumělecké.
Smrt nás čeká všechny, ale stejně je těžké se s ní srovnat. Může k tomu posloužit i hudba, jako třeba Deat Chant od La Monte Younga.
Zcela realisticky se na smrt a to, co se s naším tělem děje po ní, rozhodl podívat dánský soundartista Jacob Kirkegaard. Jeho OPUS MORS je k dispozici jen na vinylu, tak si alespoň pusťme krátkou ukázku živého přehrání a autorský komentář.