Budoucnost už není, co bývala? Poslední Videa na víkend v roce 2018 a ve stávajícím webovém kabátě jsou o tom, jak se autoři písní (ne)těší na roky, které přijdou… a my se smějeme, protože ty roky už jsou většinou za námi.
Před pár dny jsme seděli s přáteli u kávy a vzpomínali na devadesátá léta. Dvoutřetinovou většinou jsme se shodli na tom, že to byla doba plná optimismu, kdy se člověk těšil na budoucnost, a že v aktuálním desetiletí taková nálada nevládne (protože https://www.youtube.com/watch?v=NEPk9LeYYuE).
Tato Videa na víkend jsou letošní poslední a vyjde-li vše, jak má, poslední ve stávajícím hisvoiceovském designu – nový kabát našim stránkám natáhneme v horizontu několika dní. A to je budoucnost, na jakou se těšit určitě lze.
Jak se těšili hudební tvůrci? Oblíbeným rokem k těšení samozřejmě byl ten orwellovský.
„Žádní bezdomovci v roce nejnýtn najnty najn!“, pěl v roce 1994 Jolly Joker.
Prince v roce 1982 nazval tímto letopočtem celé album a v titulní písni slibuje, že bude pařit jako v roce 1999, neb všichni mají bombu a kdoví, zda rokem 2000 všechno neskončí.
Pulp se bomby nebáli a v roce 1995 řešili, jaké to bude, až se lyrický subjekt se svou vyvolenou potká za pár let.
Až budem umět skoro všechno vyrobit – no nevím, ta ptačí budka mi pořád nejde.
O vládě strojů a druhém příchodu Krista v roce 7510 zpívá ve svém jediném hitu duo Zager and Evans. V roce 8510 nás čeká poslední soud, v roce 9595 asi zmizí lidstvo za to, co provedlo světu, a konečně v roce 10000 se zhasne…
A tenhle olbřímí letopočet je názvem prosté písničky o tom, že léta běží.
Zkrátka – PF 2019 a po rachejtlích zase na viděnou!
