Roku 1928 začal v Bellových laboratořích pracovat fyzik Homer W. Dudley na vývoji přístroje pro kódování a kompresi řečového signálu. Systém se skládal ze dvou částí – kodéru a dekodéru – mezi nimiž byl přenášen komprimovaný signál. Celý systém byl nazván Vocoder (Voice Coder nebo Voice Operated Recorder) a používal se pro kompresi telefonních signálů a také pro jejich šifrovaný přenos v systému SIGSALY – Green Hornet.
Při experimentech si Dudley uvědomil, že výstupní obvody Vocoderu by bylo možné řídit nejen signálem kodéru, ale i ručně a 7. dubna 1937 požádal o patent na „System for the Artificial Production of Vocal and Other Sounds“. V roce 1939 předvedl svůj Voder (Voice Operating Demonstrator) – elektronický přístroj pro syntézu řeči a výzkum řečového signálu. Elektronické obvody Voderu byly umístěny ve vysoké skříni připojené k ovládacímu pultu. Zdrojem zvuku pro napodobení znělých hlásek byl oscilátor s proměnnou frekvencí. Výšku generovaného tónu řídil pedál. Pro napodobení neznělých hlásek sloužil generátor bílého šumu. Signál z generátorů se přepínal tlačítkem, ovládaným zápěstím levé ruky. Vybraný signál postupoval do banky deseti pásmových propustí, simulující resonance mluvidel. Intenzita signálu jednotlivých pásem se řídila deseti tlakově citlivými klávesami, ovládanými prsty obou rukou.
Ovládání Voderu bylo velmi nesnadné a dosáhnout alespoň částečně srozumitelného zvuku vyžadovalo náročný trénink. Ani s kvalifikovanou obsluhou nebylo napodobení lidské řeči příliš dokonalé. Na světových veletrzích v New Yorku a San Francisku, kde se v letech 1939 a 1940 každou hodinu konaly demonstrace Voderu, přesto vzbudil Dudleyův přístroj velkou pozornost a navržený princip se dlouhou dobu používal pro syntézu řeči.
