Vítané odtajnění archivních záznamů demonstruje sílu raných klasiků power electronics.
„Je to estetizovaná masová vražda? […] Či je to něco jako ‚umění po Osvětimi‘, které Adorno považoval za takřka nemožné?“ Takto se při poslechu „power electronics“ londýnské legendy Whitehouse ptá Paul Hegarty v knize Noise/Music: A History (2007, s. 121). Ve svém tázání po smyslu jistě není jediný. U projektu Whitehouse a jeho drásavých elektronických frekvencí i vokálního vzývání genocidních režimů a násilných perverzí se zdá, že dovádí industriální brutalitu do nových extrémů a ostentativně se ukájí v excesu vlastní transgrese bez jakékoli jasné kritiky či pozitivního poselství. Projekt založený Williamem Bennettem roku 1980 za svůj dlouhý život vystřídal řadu umělců, ale i různé tvůrčí fáze. Prvotní minimalismus pulzujících hloubek analogových syntezátorů, všudypřítomných skřípavých oscilací a útržkových zvolání tak v 90. letech postupně nahradil plnější digitálnější sound s komplexnějšími lyrickými pásmy, obohacený krátce před ukončením činnosti roku 2009 dále o extenzivní užití perkusí. Zde recenzovaný počin USA 1983 Tour: Final Rehearsal, jejž autorský label Susan Lawly zveřejnil čistě online letos 18. května, nás navrací do počátečních let skupiny, do doby příprav na její první americké turné na jaře 1983. Na něm Bennetta doprovázel i Kevin Tomkins a Peter Sotos, v kansaské performanci 9. dubna s nimi pódium však sdílel rovněž všestranný experimentátor William Burroughs. USA 1983 Tour pak přináší nahrávku závěrečné zkoušky projektu v Londýně 23. března těsně před odletem na východní pobřeží USA.
Na jen minimálně sestříhaném releasu lze slyšet pouze Bennetta a Tomkinse. Ti ve dvou přes půlhodinu trvajících záznamech (part one a part two) budují svůj koncertní setlist nejen hraním již hotových děl, ale i zvukovými experimenty a drobnými diskusemi nad konečnou podobou jednotlivých skladeb. Vskutku, zkouška může nabídnout jisté originální momenty. Po (pro turné standardním) úvodu v podobě Cock Dominant a Bloodfucking tak Bennett ohlásí Shitfun, místo klasických konstant basového třesu a vysokofrekvenčního štěbetání z LP Erector (1981) ale máme před sebou specifický remix, v němž se základní linky skladby naopak přetvářejí v samostatné vlny syntetické energie. I přesto však hudebníkům forma Shitfun nedá klidu a po pomalém zkoušení Mindphaser a New Sadist se duo rozhodne dát šanci i jeho (víceméně) standardnímu vyznění. Z hrátek s vyššími signály poté povstane Exercise Your Will následovaná kvílením Dedicated to Peter Kurten. Posledních sedmnáct minut nahrávky je zasvěceno Rapeday, jehož dramatičnost nově podporují i plechové údery, stejně tak jako rozsáhlým pokusům s trackem Right to Kill. Ten tvoří jakýsi symbolický manifest monstrozit power electronics a byl finálním klimaxem většiny vystoupení na koncertním turné.
Hlasitější koncertní zvuk nahrávky a její hrubá produkce dokáže zvýraznit mohutnost basových vln i řezavost výšek, čímž lze poznat sílu a agresivitu Whitehouse lépe, než jak je jejich hudba prezentována na sterilnějších studiových albech. Ačkoli právě toto syrové provedení podporuje i energii Bennettových vokálních výstředností a jejich dialogičnost s elektronikou, děje se tak na úkor celkové srozumitelnosti jazyka, a to i při běžné mluvě mezi hraním a při ohlašování nadcházejících kompozic. Neupravený mix může negativně dopadat hlavně na méně zkušeného posluchače, jenž při absenci jakéhokoli tracklistu ze strany vydavatele může mít problémy s orientací v jednotlivých skladbách, měnících svou běžnou formu dle tehdejších potřeb i vrtochů kapely. USA 1983 Tour: Final Rehearsal zkrátka představuje spíše než vhodný úvod do historie elektronického sadismu Whitehouse archivní raritu pro dlouholeté fanoušky power electronics, kteří v ní mohou objevovat nové dimenze důvěrně známých děl a (znovu) zažít abrazivní atmosféru koncertů projektu. A s tímto vědomím lze počin plně doporučit.
Whitehouse: USA 1983 Tour: Final Rehearsal
Susan Lawly (https://susanlawly.bandcamp.com/music)
