Zborcené harfy tón mezi čelistmi amerického fotbalu

  

Improvizujících harfenistek je jako šafránu. Švédka Stina Hellberg Agback se rozhodla s tímto navýsost kultivovaným nástrojem natočit hudbu energeticky výživnou, mnohdy i brutální jako americký fotbal…

Titul se totiž vztahuje k legendární větě ze světa amerického fotbalu. Údajně ji vyslovil trenér Henry Russel Sanders v roce 1950: „Vítězství není všechno: Je to jediná věc!“ Tvořila tak protipól olympijské myšlence „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se!“, ač se z dnešního pohledu jeví jako notně naivní a možná i pokrytecká.

Hudba Stiny Hellberg Agback vítězí vždy. Ani na jediném z jejích předcházejících čtyř alb nenajdete sebemenší úlitbu komerčním bohům. Deset let se harfenistka pohybuje na improvizační scéně, ať už s vlastními soubory Trilobit a Stina Hellberg Agback/Jonas Isaksson Quartet, nebo v duu s houslistkou Evou Lindal. Její fúze jazzu, lidové hudby a rocku dostala na novince, vydané 29. května na její vlastní značce Kokoro no ko, tu nejsyrovější, nejodvážnější a nejoriginálnější podobu – s příchutěmi staré hudby, minimalismu, hip hopu či elektronického noise. Pomáhají jí v tom baskytaristka Tove Brandt (Lynx, Maria Kvist Trio, Erik Dahl Ensemble), mimochodem absolventka pražské Konzervatoře Jaroslava Ježka, a bubeník i perkusista Djamel Baroudi (Markus Eriksson Quartet). Tato trojice mladých švédských improvizátorů tvoří žraločí soubor SHA3K.

Vyjma dvou minut patří album autorsky cele Agback. Ona výjimka patří skladbě Interlude, v níž do hip hopového spodního proudu autor Baroudi zakomponoval zvonivé elektrické piano, na které hraje on sám, a elektronicky zašpiněný saxofon hostujícího Oskara Forsberga. Ostatních šest tracků je naplněno vůdčí úlohou harfy, zvukově více, či méně zkreslené, mnohdy hlukově přetavené, a hardbopovou, free-, nu- i power-jazzovou rytmikou.

Úvodní (a zároveň nejdelší – 11:35) kompozice Droppar (Kapky) je vydatně sycena zablácenou elektronikou, táhlými hlukovými vlnami metamorfované harfy. Zdevastovaný zvuk se střídá s čistotou, když probleskne harfa akusticky čirá. Máchovsky zborcený harfy tón má navrch, dokud se ve druhé polovině překvapivě nevyloupne jímavá, starobylá melodie. Poté trio nabere svěží jazzový vítr, nechybí ani basové sólo. Ve Frostbite (Omrzlina) se na ploše pouhých dvou minut šesti sekund odvíjí vzrušující souboj zhrublé, zašpiněné a nepravidelné rytmiky se středověkou melodií harfy. Skladba JuJu je inspirována výjimečným hráčem amerického fotbalu JuJu Smith-Schusterem. Brunátný zvuk a hypnotický rytmus vytvářejí napětí, harfa je střídavě zastřená i hluková, přičemž si ale zachovává melodičnost. Trio postupně rytmickou linku trhá, čímž se skladba stává nervní. Naopak Playbook je tvořen perlemi elektrického piana (Baroudi), něhou harfy, hrající příjemnou melodii, hravostí basy a ševelením bicích. Vše pozvolna nabývá na intenzitě, houstne, jazzově graduje. Následující Time Is Up je zase hutný nu-jazz, kdy nad rytmickým proudem sóluje čistá harfa; tok je ozvláštňován i dupáním, tleskáním, rozkvetlým basovým chorusem, syrově elektronickými varhanními vrypy a riffy. Album vrcholí bezmála osmiminutovým dramatem Troy, postaveném na jediném cirkulujícím motivu, dynamicky a výrazově proměnlivém, s občasným znecitlivěním či zmatečností, se salvou kulometných bicích, hlasovými samply mnohdy až hororovými. Silně znepokojivými…

Stina Hellberg Agback / SHA3K: Winning Isn’t Everything: It Is The Only Thing
Kokoro no ko http://kokoronoko.com/