Improvizace, hluk i cimbál ke sledování ptáků v Ohiu.
Klíčovým pojmem pro snahy pochopit fungování americké společnosti je „komunita“. Více než v Evropě se tu společnost zdá být složena z menších jednotek, které pro své členy naplňují řadu funkcí. Komunitu spojuje příslušnost k etnické menšině, farnosti nebo sportovnímu klubu a těm, kdo jsou „uvnitř“ poskytuje pocit sounáležitosti i třeba záchrannou sociální síť. Komunity jsou také prostředím pro kreativitu v různých podobách a mnohé mají samozřejmě i „svou“ hudbu. Ta je někdy jen doplňkovou složkou, mnohdy ale hraje klíčovou roli. Národnostně definované komunity, jako je například ta česká v Ohiu, různými způsoby udržují hudbu spojující je se zemí původu a skrze ni navazují kontakt s jazykem, jímž často již většina z nich nevládne. Pro Čechy setkávající se v clevelandském Sokole tuto funkci plní folklorní soubor i dechový orchestr, pro Slováky v nedalekém Youngstownu třeba zpívání slovenských koled při vánoční mši. Jak do této mozaiky zapadají americké mutace evropské polky, jsem zmiňoval v minulých Sirénách.
Komunita přímo hudebně definovaná se vytvořila kolem clevelandského klubu Bop Stop, kde se již řadu let koná každoměsíční setkání nazvané Outlab: Experiments In Improvised Music. Na pódiu, kde se jinak konají převážně jazzové koncerty, probíhá improvizační seance, do níž se může zapojit kdokoliv z příchozích. Organizátoři, Dan Wenninger a Mat Weisman, průběžně obcházejí přítomné, zjišťují, kdo je jen posluchač a kdo se chce zapojit, případně jakým nástrojem disponuje. Plní funkci jakýchsi dohazovačů zajišťujících, aby se lidé prostřídali v různých kombinacích a aby se nově příchozí, jako třeba autor tohoto textu, nebáli zapojit do hry. Někdy je výsledek spíše tradičně freejazzový, jindy zvuk míří k soudobé vážné hudbě nebo k těžko zařaditelnému hluku. Seance mají své veterány, ale přicházejí sem i studenti zdejšího Cleveland Institute of Music. Ti mi vysvětlili, že seance v Bop Stop jsou pro ně neformálním doplňkem výuky, jelikož jejich škola improvizaci příliš prostoru nevěnuje.
Jižně od Clevelandu, ve městě Akron, ve starosvětsky působícím červeném domku sídlí nezisková organizace pomáhající lidem s různými problémy s návratem k normálnímu fungování ve společnosti. V suterénu se pak nachází prostor jménem Center for Audio/Visual Experimentation, zkráceně CAVE, u jehož vchodu návštěvníka uvítá stěna ze starých televizních obrazovek a několik blikajících osmdesátkových hracích automatů, kde si můžete zdarma dopřát Mortal Kombat a jiné klasické hry. Zatímco nahoře se pečuje o komunitu sociálně, tady má prostor komunitní kultura, a to hlavně její experimentálnější podoby. Pořadatelé kladou důraz na důstojné odměňování účinkujících a otevřenost ke všem možným odlišnostem. Hranice mezi hudebníky a diváky je vymezena spíše symbolicky, takže se obě skupiny mohou promíchávat. Jednoho večera na počátku května se zde sešly tři formace z blízkého okolí. Valley Girls, duo bicích a elektrické kytary předvedlo hlučný, rychlý a zároveň technicky precizní noise-rock s proměnlivými rytmy. Po nich se na scéně usadila dvojice Moram Phessefi, která za pomoci elektronických krabiček generovala agresivní hlukové vlny v téměř úplné tmě. Třetí položka programu, skupina Giant Enemy Cancer Cult naopak vnesla do prostoru teatrální prvky především díky osobě zpívajícího bubeníka, který působil jako šaman posedlý démony.
O pár týdnů později a o pár kilometrů dál, v údolí řeky Cuyahogy stojí městečko Peninsula a v něm místní knihovna. O sobotním odpoledni si tam rodiny s dětmi chodí půjčovat knížky nebo se probírají hromadou věcí na stolech fungujících coby charitativní bazar. Ve vedlejší místnosti se sešla skupinka lidí, většinou důchodového věku, aby si poslechli přednášku nazvanou It’s a birds world. Přednášející, amatérská fotografka Mary Lou Jubin mluví o životě místního ptactva, o tom, jak vybírají místa k hnízdění červení kardinálové, jakou techniku lovu používají zdejší velké modré volavky a jak přizpůsobit zahradu, aby k vám nějaký pták přišel zahnízdit. Povídání vždy po chvíli přerušuje a přesouvá se k cimbálu, aby na něj zahrála některou ze svých kompozic inspirovaných právě fotografovanými opeřenci. Cimbál je menší, než jaký známe z moravského či slovenského folkloru, a vyrobil ho nástrojař tady v Ohiu. Kompozice Mary Lou jsou křehké miniatury, které mohou působit naivisticky, ale jasně odrážejí to, jak ona i místní lidé vnímají okolní přírodu. Po skončení prezentace mi tvůrkyně vysvětluje svůj tvůrčí proces, kdy se snaží ze svých ptačích fotografií vycítit myšlenku, kterou pak přepisuje do not. Svou hudbu nešíří jinak než prostřednictvím takovýchto přednášek, nedává ji na internet ani nenabízí návštěvníkům na CD.
Lidé kolem akronského klubu CAVE sice hudbu spřízněných umělců vydávají přes bandcamp nebo na kazetách a z improvizací v Bop Stop občas vznikne videozáznam, jinak ale všechny tři komunity spojuje chápání hudby jako něčeho, co má fungovat především v daném okamžiku pro danou skupinu lidí, bez ambicí zasáhnout globální publikum. V době, kdy se vazba mezi tvůrci a příjemci hudby rozvolňuje a nové podoby intimního vztahu hledáme v internetové komunikaci, je tady pořád hudba, jež se nebojí mít omezený dosah.
