Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.
„Dosud se neubráníme dojmu a bohužel ani skutečnosti, že při běžné zmínce nebo četbě o stroji a hudbě vzniká většinou v podvědomí každého z nás určitý pocit atraktivnosti, kuriozity, nanejvýše experimentování. Brzy bychom však přišli na to, že tento pocit pochází vlastně z prostředí a okolností, za jakých jsme se s takovou symbiózou setkali. Řekněme rovnou z ulice, vzpomeneme-li např. na „historicko-sociologický“ zjev flašinet, nebo z muzea, máme-li na mysli všechny ty automatofóny od ptačího zpěvu až po programované varhany a nebo konečně i z čilé novinářské a výstavnické činnosti, z níž se téměř denně dovídáme o tom, který počítač zahrál nebo složil jakou písničku nebo verše, přeložil cizojazyčný text nebo rafinovaně odpovídal na dotazy diváků.“
Těmito slovy začíná článek Počítač jako hudební nástroj, který vyšel roku 1968 v odborném časopise Hudební věda. Jeho autorem je Zdeněk Fencl, jehož jméno jinak v adresářích české muzikologie nenajdeme. Vystudoval elektrotechniku se specializací na programování v době, kdy se tato oblast v socialistickém Československu začala rozvíjet a společnost začínala zjišťovat, kde všude mohou počítače najít uplatnění. Poté, co na konci 50. let ochabla doktrína socialistického realismu se pro některé muzikology staly počítačové technologie zónou, v níž bylo možné hledat nové cesty relativně nesvázané ideologií. Navíc zde se tu otevíraly možnosti navazování kontaktů se Západem, který byl v počítačích napřed a odkud byla i strana a vláda ochotná se učit, případně nakupovat vybavení. Osobnosti jako Antonín Sychra, v 50. letech hlasatel komunistické estetiky, objevily magii kybernetiky a začaly hledat její využití v hudební analýze.
Zdeněk Fencl byl v tomto ohledu v jiné situaci. Narodil se roku 1938 a jeho kariéra začala až v době politického uvolňování. V 60. letech pracoval v národním podniku Kancelářské stroje. Pod tímto fádním názvem se skrývala organizace založená již roku 1952, která měla na starosti dodávání a vývoj vybavení od psacích strojů po sálové počítače. Moloch měl pobočky po celé republice a zřejmě v něm byl prostor i pro experimenty. Právě coby zaměstnanec této organizace napsal Fencl studii s nepříliš výmluvným názvem Komponující algoritmus a obsah informace. Vyšla v tehdy novém časopise Kybernetika v roce 1966 a dá se říci, že v ní autor předjímá dnešní aplikace generující hudbu pomocí umělé inteligence. Ve zkratce: Autor počítačem zanalyzoval několik desítek lidových písní ze sbírky Karla Jaromíra Erbena a na základě vyabstrahovaných pravidel nechal počítač vygenerovat několik melodií nových. První české lidové písně vytvořené umělou inteligencí. V textu studie se Fencl omezuje na technický popis procesu a nijak nevysvětluje svou motivaci, či představu o možném širším dopadu práce.
„Cílem této práce je dospět analyticko-syntetickou metodou k hudební kompozici stochastickým procesem a využít zkoumané látky k analýze z hlediska teorie informace. V první fázi postupu bylo zvoleno téma, které bylo podrobeno rozboru z hlediska několika složek hudební kompozice. Výsledky rozboru pak posloužily jednak k sestavení algoritmu, komponujícího na zpracované téma, jednak k výpočtu některých veličin charakterizujících obsah informace.“
V tomto směru měl zřejmě v plánu pokračovat, protože krátce po publikování kontaktoval amerického matematika a propagátora využití počítačů v hudbě, Lejarena Hillera. Z jejich stručné korespondence vyplývá, že Fencl měl zájem o odbornou literaturu k tématu a Hiller mu doporučil obrátit se na Herbertu Masarykovou, vnučku prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, coby zprostředkovatelku. Hiller Fencla zmiňuje ve svých přehledových textech o využití počítačů v hudbě a ukazuje, jak jejich aplikace na analýzu lidové hudby našla využití v socialistických zemích, především v Maďarsku a Rusku. V jednom z dopisů se Fencl Hillerovi stručně zmiňuje o svých plánech věnovat se kromě folkloru i dalším hudebním oblastem, ty však nejspíš zůstaly nenaplněny.
Kromě kyber-erbenovského experimentu napsal Zdeněk Fencl k hudbě již jen onu studii citovanou v úvodu. V ní se dívá na počítač jako na zdroj zvuku a detailně popisuje, co se uvnitř stroje děje. Přináší také přehled o vývoji počítačové hudby ve Spojených státech, zmiňuje mimo jiné práci Jamese Tenneyho.
Nástrojem, s nímž měl Fencl v této oblasti hlavní zkušenost, byl britský počítač National Elliott 803 vyráběný od počátku 60. let, jehož několik exemplářů se ČSSR vyskytovalo. Tranzistorový přístroj byl vybaven malým reproduktorem, díky němuž bylo možné „slyšet“ průběh programu. V minimální konfiguraci šlo o osmimetrákové zařízení.
Zde můžete vidět obsluhu a následné generování zvuku.
Zde ještě jeden hudební kousek.
Fencl v závěru své studie konstatuje:
„U nás, pokud je mi známo, experimenty generování a reprodukce hudby pomocí samočinného počítače nepřekročily zatím, až na nějaké výjimky: sestavení demonstračních programů pro exkurse, výstavy, rozhlasovou publicitu atd. Nicméně jsou značné zkušenosti se zpracováním informací v nematematické oblasti aplikací počítačů, v lingvistice, bibliografii a konečně i v hudbě. Zde máme velké pole působnosti a možnosti, které nám nabízí technicky a matematicky dosti dobrá úroveň počítačového oboru u nás vybaveného velkým sortimentem strojů, které již dnes začínáme počítat na stovky. Jádro věci však nespočívá ve využití počítače jako hudebního nástroje: byť by bylo možné napsat o této problematice celou knihu, ale spíše jde o vztah teorie informace k hudbě, při jejichž experimentech lze počítače využít jako analyzátora a také jako skladatele a interpreta.“
Ohledně malého využití počítačů měl zřejmě pravdu. Elektronická hudba se sice již pár let těšila zájmu, o čemž svědčila například série seminářů elektronické hudby konaná od roku 1964, vesměs ale šlo o využití analogové zvukové techniky.
Jak se z dostupných pramenů zdá, dvěma studiemi skončilo hudební směřování Zdeňka Fencla, v roce 1969 získal stipendium na Massachusetts Institute of Technology a následně se rozhodl v USA také zůstat. Věnoval se programování i obchodu a na konci loňského roku zemřel. Jeho exkurze do oblasti počítačové hudby sice nevzbudila ve své době zásadní ohlas, ukazuje se ale na ní, jak nepředvídatelnými zákrutami se dějiny mohou ubírat a že dnešní stav hudebních technologií vyrůstá z lecjakého zapomenutého kořínku.