JD Zazie na svém dlouhohrajícím debutu míchá vlivy rozhlasové hry, elektronické kompozice, konkrétní hudby, improvizace i DJingu. Tématem je mizení audiodat.
„Ty ještě používáš jehličkovou tiskárnu?“ zeptal se mě kolega z vedlejší kanceláře poté, co jsem si nahlas pustil nové CD vydavatelství Burp Publications. Nepoužívám a na tom albu ani nezněla, povědomé audiootisky komputerových devadesátek se na těch devětatřiceti minutách ale najdou. Vzpomenete si, že to tedy škrundalo a pípalo úplně jinak než dnes? Toto album má ale poněkud odlišné téma.
Tu historku už jsem asi zmínil, s berlínskou umělkyní italského původu Valerií Merlini, zvanou JD Zazie, jsem se nicméně seznámil v kriminále, přesněji v luzernském vězení přebudovaném na kulturní centrum. Účastnili jsme se tehdy ve Švýcarsku mezinárodní turntablistické akce Beat Diary, kterou se mi alespoň zčásti nějaký čas poté povedlo přizvat i na česká pódia. Když jsem Valerii po letech viděl na pódiu MeetFactory, kde loni na podzim hrála v rámci Alternativy a kde měla své nové CD představit, kdyby se výroba nebyla opozdila, byl jí gramofon jen jedním ze zvukových zdrojů.
Živá podoba Memory Loss, která se mi v MeetFactory, kde si toho roku dali obzvlášť záležet na light designu, postarala o jeden z nejpůsobivějších zážitků akce, byla klidně se přelévající, neefektní a neambientní plochou plnou drobných chvění a vlnění, zjevně zkomponovanou a pečlivě uváženou. Na CD, jež vyšlo v hezkém a informačně patřičně vybaveném obalu velikosti skoro jako pro sedmipalcovou desku, je skladba rozdělena do čtyř vět s různě odstupňovanou dynamikou, mírou ruchovosti a mírou rozpoznatelnosti výchozích zvuků.
Jako někdo, kdo je pracovně pevně připoután k internetu, slyším tohle dílo pro přehrávače a mixpult, jež je vystavěno na elektromagneticky sejmutých zvucích pevných disků, poškozených audiodat a terénních nahrávek, jako rekviem za ubíhající čas a povzdech nad nostalgií po otiscích čehosi, co možná ani neexistovalo. Je možné, aby se nám po digitálních datech stýskalo? Neupínáme se k nim příliš? Představují aspoň trochu nějaký „majetek“?
Jednou z výzev, které si autorka při dlouhodobé práci na díle, jehož jedním možným výstupem je tohle CD, dala, je zákaz digitálních zvukových technik. Umírající audiodata a datové nosiče jsou zachycovány jen výše zmíněnými postupy a přehrávány pouze za použití DJ technik, tj. ekvalizace, střihu, změny rychlosti a vrstvení připravených stop. Digitální procesing by totiž implicitní svévolností zamlžil deklarovaný záměr a znemožnil odpověď na otázku, je-li dvojkové odcházení taktilní událostí. A protože je, poslechněte si kousek po neděli v Kardiostimulátoru.
JD Zazie: Memory Loss
Burp Publications (www.burpenterprise.com)