Desáté album finskoněmecké dvojice nabízí brutalisticky ladné šumy a roztavené kytary.
Když jsme tandem, jehož název se ustálil v podobě die ANGEL, pozvali na Stimul Nights, byl to vynikající zvukový zážitek, byť poněkud zkalený diváckou a posluchačskou neúčastí mnoha z těch, kteří se zúčastnit rozhodně měli. Dceřiné projekty značky Pan Sonic, zdá se, u nás příliš netáhnou. Ilpo Väisänen, přeživší z legendární dvojice, společně s německým elektronickým všeumělem Dirkem Dresselhausem, založil die ANGEL již v roce 1999. Do hry vnáší pansonický instrumentář a estetiku maximální strohosti a taktilnosti toho, co lze vydolovat z oscilátorů a šumových generátorů, zatímco Dresselhaus, známý i pod pseudonymem Schneider TM, prohání elektrickou kytaru tolika efekty, že po jejím ikonickém zvuku nezůstane sebemenší stopa.
Půlhodinová novinka Utopien I dvojici vyšla koncem dubna u berlínských Karlrecords. Na každé straně vinylu nalezneme dvě strohé skladby, nejkratší má šest, nejdelší deset minut. Naslouchat jim je tak trochu jako pozorovat kamenný blok a nechat pozvolna vystupovat nepravidelnosti, kazy a žilkování. Výrazovými prostředky je kromě barev generovaných zvuků i hlasitost – po obrácení strany až lekavě vyskočí, nejhrozivější blok je ale zároveň tím nejnáchylnějším k erozi.
Nejchytlavější, nejvzdušnější, nejrepetitivnější Cargo Cult, v níž se nezávisle na sobě opakují tři zvukové motivky, je obohacena o vrstvu, kterou přitočil Oren Ambarchi. Jeho kytara je, podobně jako ta Dresselhasova, všemi efekty proměněna k nepoznání. Ambarchi s die ANGEL nehostuje poprvé, pánové berou třetího do hry rádi. Z dřívějších spoluhráčů jmenujme Lucia Capeceho, BJ Nilsena a Hildur Guðnadóttir, s níž před lety vystoupili i na bratislavském Nextu.
Aktuální stručná kolekce čtyř ukázek navzdory názvu, který implicitně ukrývá pohyb a míří k budoucímu, nabízí hudbu zastaveného času. Hudbu ve své hrubosti elegantní, rozvážnou, se zdravým srdcem i dechem. Plyne z toho nějaké poučení? Přestože tiskové materiály k albu praví jinak, líbí se mi představa, že jde o výzvu k hledání a uskutečňování utopie ve vlastním vnitřním klidu.
PS: Dva roky staré osmé album die ANGEL se jmenovalo Entropien I. Jak si ten název vykládá kolega Jan Faix, zvíte v jeho recenzi. Dočkají se Entropie a Utopie dvojek?
die ANGEL: Utopien I
Karlrecords (https://karlrecords.bandcamp.com/album/utopien-i)