- Inzerce -

Videa na víkend – les smyčců

Smyčcový orchestr jako uklidňující i bouřící zvukový materiál pro čas očekávání Slunovratu.

V této roční době obvykle bojuji s tím, čím čelit všudypřítomnému hudebnímu smogu, jež má údajně „navodit atmosféru“. Ano, atmosféra může být fajn, dokonce nemám v principu nic proti atmosféře lehce zasněné a nostalgické. Ovšem pokud k jejímu tvoření slouží všudypřítomné rolničky a unylé melodie o krásách zimy, žádá si mé ucho nějakou alternativu. Po krátkém zamyšlení jsem došel k názoru, že ideálním zvukem, chci-li dosáhnout příjemné atmosféry, je smyčcový orchestr. Taková zvuková kombinace může působit vyloženě konejšivě, ale zároveň se proměnit v něco zajímavějšího. Tato videa tak budou věnována zcela subjektivní zálibě ve smyčcové instrumentaci, jen občas okořeněné jiným témbrem.

A začněme na patřičně produchovnělou notu vousatého pobaltského minimalismu. V Cantus in memoriam Benjamin Britten nechá Arvo Pärt hrát smyčce jen stupnici a moll a příslušný akord a stačí to.

A tentýž skladatel nás upomíná, abychom pospíchali pomalu, čiliž Festina lente

A (post) minimalismus tentokrát zaoceánský. Julia Wolfe se ke skladbě Cruel Sister inspirovala stejnojmennou anglickou baladou o sesterské žárlivosti, jaksepatří krutou.

Trochu zpět do minulosti (do roku 1944) a k moři u břehů Walesu se posuňme v Sea Sketches od Grace Williams.

O Vánocích se také tradičně věští (viz K. J. Erben). A o věštbách zpívá pila doprovázená čtvrttónově rozladěnými a přesto romantickými smyčci ve skladbě Michaela A. Levinea Divination by Mirrors

Dánský skladatel Hans Abrahamsen spojil kolektivní smyčce se sólovými houslemi a klavírem

A něco razantnějšího, jak si na smyčcích vyzkoušel Doron Sadja…

…a Helmut Lachenmann

Jménem Zipangu se v dobách Marca Pola údajně označovalo Japonsko. Claude Vivier toto jméno dal svému dílu pro třináct smyčců.

A když jsme měli dvě sestry, dáme si i tři, tentokrát bez krutého příběhu v pozadí. Tři sestry podle autorky, Anny Clyne, odkazují ke třem hvězdám v opasku souhvězdí Orion. Smyčce tentokrát dělají doprovod sólové mandolíně, která je vybičována k virtuózním výkonům.


Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.