Protřelý holandský hudebník Richard van Kruysdijk je činný na popové, experimentální i temně gotické scéně už více než tři desetiletí. Novou deskou Breath Mule uzavírá trilogii projektu Cut Worms věnovaného kouzlu jednoduchých, atmosférických skic na pomezí ambientu, industriálu a elektronického experimentu.
Na začátku je nutné zdůraznit, že se dnes bavíme o hudbě Richarda van Kruysdijka a ne amerického písničkáře Maxe Clarkeho, který užívá aktuálně stejnou přezdívku Cut Worms.
Richard vstoupil na hudební scénu začátkem devadesátých let jako člen experimentální smečky Phallus Dei, která kombinovala gotické spády s avantgardními úskoky stranu. Podobná neukotvenost je vlastní i samotnému van Kruysdijkovi. Když Phallus Dei svou činnost utlumili, vedl zároveň dark ambientní projekt Swartalf v duchu estetiky labelu Cold Meat Industry, downtempo-popový projekt Sonal Lodge i kapelu Strange Attractor se saxofonistou The Legendary Pink Dots Nielsem van Hoornem, která kombinovala psychedelii „legendárních růžových puntíků“ s jazzem, dubem a popem. V současné době Richard skládá scénickou hudbu, věnuje se stále fungujícím Phallus Dei, postpunkové dvojici Palais Ideal nebo coldwave/EBM projektu Dead Lights. Jeho ambientní spády se promítly do sólového projektu Cut Worms.
Už na jeho debutovém albu bylo hudební zadání jasně stanovené – žádné předem připravené beaty ani smyčky, základem soundu projektu jsou jednoduše generované tóny, s nimiž autor následně manipuluje, kombinuje řadu z nich dohromady a hlavně je nechává plout a rozpíjet se v prostoru. Na předchozích deskách Lumbar Fist a Cable Mounds z let 2016 respektive 2017 měl van Kruysdijk tendence skládat výsledný, pomalu tekoucí proud z více zdrojů. Tu ze skladby vyplul tón akustického nástroje, jinde náhle zapípala elektronika. Taková překvapení v závěrečném dílu trilogie nazvaném Breath Mule nenajdeme. Holanďan osekal zdroje, ovšem těm zbylým věnoval o to větší pozornost.
V rámci sedmičky kompozic se posluchač pocitově ocitá blíže „dění“. Lockdown se obtiskl do výsledné nálady kolekce jistým „přitlačením na pilu“. Ani ne hrubostí jednotlivých vstupních zdrojů, jako spíše jejich intenzitou a hlasitostí. Většina tónů byla vygenerována monofonním syntezátorem Moog Werkstatt a elektronickou autoharfou Suzuki Omnichord. Album bychom mohli nazvat „oslavou basových dronů“, které nedefilují v „bezpečné vzdálenosti“, ale doslova se otírají o posluchačovy boltce. I přes hlukovou podstatu tvorby Cut Worms mají všechny skladby projektu výraznější melodickou linku. Nejsou tedy akademickým nebo striktně minimalistickým experimentem ála Phill Niblock. Cut Worms i v závěrečné jedenáctiminutovce Slashed Hostage nakonec přísně nastavený minimalismus neudrží a posune skladbu někam do podoby, kterou se na přelomu tisíciletí prezentovali švédští Raison d’Etre. Pokud má být „dech muly“ rozloučením s Cut Worms, jedná se o konec ve velmi silném rozpoložení.
Cut Worms: Breath Mule
Opa Loka Records (www.opa-loka-records.com)