Spontánní modulace lidského hlasu proplouvají odtažitými elektronickými rytmy i hlukovými distorzemi. Čirý experiment čínsko-švýcarského dua může přinést rozličné zajímavé momenty.
Přestože noisové duo MM + TT společně založily čínská klarinetistka a improvizátorka Shuyue Miao Zhao a švýcarská akordeonistka Tizia Zimmermann již roku 2018, na vydání jeho první nahrávky jsme si museli počkat až do loňského listopadu. Obě hudebnice nemusejí být pro českého posluchače zcela neznámé. Zhao je slyšet na splitu Surfin’ Bazooky se Secrétariat, zatímco Zimmermann letos vystoupila v pražském Punctu. Jejich společný debut We Cry byl nahrán živě již v červenci 2021 v curyšském Haus mit der Lippe, odkud jej odchytil indonéský label Noise Bombing. Hráčky tu odložily své oblíbené nástroje a pustily se místo toho do ad hoc divokých pokusů s vlastními hlasivkami a elektronickými generátory, za některými zkreslenými frekvencemi se ale skrývá i kytara.
V první čtvrtině desky dostávají největší prostor útržkovité vokální fráze, různě deformované a komplexně vrstvené přes sebe, jež mohou více méně samostatně vygradovat až do koherentnějších hlukových textur (Wei), či se obohatit o jednoduché syntetické vzorce basového bubnu a 8bitového kmitání (Shame). Poté však na vokální koláž začnou výrazněji působit drásavější zkreslení a ta se vmísí do okolních přebuzených elektronických struktur, v nichž může být hranice mezi hlasem a syntetickou stopou i zcela smazána. Deska zde prezentuje jak směs poškozených zrnitých signálů protínanou pomalými basovými nárazy (GMFB), tak hypnotickou plochu postupně mizejících fičení, v níž se úpění hudebnic dále proplétá s fuzzem a vyšším, až metalickým vířením (AAAHHHHHH!!!!!!). Závěrečná skladba Soft pokračuje v zaběhlém přebuzeném trendu, svým zvučením podporujícím rezonance však dokáže zdůraznit i zde častěji užité artikulovanější „instrumentální“ útržky. Album punktuují i dvě krátká intermezza vysoko modulovaných pisklavých hlásků pohrávající si s jejich šumivými dozvuky (L a No Way).
Při poslechu desky musíme počítat s jejím spontánním a experimentálním charakterem. Nelze tak očekávat jistý jednotící koncept, koherentní atmosféru nebo grandiózní hloubku a mnohovrstevnatost jednotlivých textur, a roztodivná vokální akrobacie může pro leckoho po několika přehráních ztratit svou původní údernost. Z We Cry se zkrátka zřejmě nestane po desetiletí stále pouštěná klasika, i tak ale může posluchače obohatit neotřelými kompozičními postupy, vhodnou dávku bizarnosti i čistě jen příjemnými chvílemi hluku. Zejména úvodní Wei představuje v tomto ohledu originální a zajímavý počin.
MM + TT: No Way
Noise Bombing (https://noisebombing.bandcamp.com)