- Inzerce -

Orcas: Orcas

Orcas: Orcas

Morr Music (www.morrmusic.com)

Distribuce: Polí5 (www.poli5.cz)

 

Cestu zpět k písňové formě hledají a nacházejí v současnosti umělci vycházející z velmi rozdílných oblastí hudby. Američan Thomas Meluch alias Benoît Pioulard začal k přirozenému písničkářství směřovat skrze snivou ambientní elektroakustickou tvorbu a naplno se mu vyznal svým loňským akustickým EP Lyon (k poslechu či ke stažení za volitelnou sumu zde). Nové duo Orcas založil společně se seattleským skladatelem a multiinstrumentalistou Rafaelem Antonem Irisarrim a z jejich čerstvé debutové desky lze soudit, že je to ten případ spolupráce, který lze označit jako kongeniální. Ač jde v případě obou dvou o pozoruhodné tvůrčí individuality, Orcas mají projev výjimečně jednotný a posluchač zde nedostává chuť analyzovat, jak kdo z protagonistů k výslednému tvaru přispěl.

V naprosté rovnováze zde komunikují abstraktní plochy s akustickou kytarou a Pioulardovým přirozeným neokázalým zpěvem. Elektronická složka je občas synteticky hebká, jindy – třeba hned v úvodní skladbě Pallor Cedes – ji ale zahušťují také špinavější či sušší praskoty nebo citlivě přimíchané terénní nahrávky. Ve správných momentech vstupují i další nástroje, v písni Arrow Drawn je to třeba decentní elektrická kytara či klavír. Při nahrávání klavírních partů zde byly zvoleny různé přístupy. V kompozici Until Then mohly být například mikrofony umísťěny do uzavřeného nástroje, struny a kladívka bez podpory rezonance dřeva tak vyznívají v doprovodné melodicko-harmonické smyčce perkusivněji a syrověji, což skvěle konkuruje rostoucí dronové syntetické ploše. Vrstevnatá hřejivá plocha se dostává do popředí například v písni Certain Abstractions a vokál či další akustické instrumenty doplňují jejímu majestátu skrze řádné echo také lidský rozměr.

Desek s pomalými písněmi na „dlouhé zimní večery“ přibývá v posledních letech hojně a lze v této produkci sledovat již řadu stereotypů. Orcas se z nich nesnaží za každou cenu unikat, ale dokáží se jich chopit kreativně. Každá skladba má svůj charakteristický odstín a každá přináší alespoň drobný posun v náladě, instrumentaci a aranžérské výstavbě, takže ve výsledku zde máme sevřený a vypointovaný příběh o vyzrálé umělecké spolupráci.


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.