- Inzerce -

Andrew Coltrane: Eichstatt

Andrew Coltrane: Eichstatt

Ascarid records (www.ascarid.cz)

 

Tato čerstvá kazeta má v katalogu pražského labelu Ascarid v řadě ohledů výjimečné postavení. Detroitský neúnavný hlukový tvůrce Andrew Coltrane je v něm prvním zahraničním umělcem a materiál pojmenovaný Eichstatt rozšiřuje lehce nejen dosavadní estetiku vydavatelství, ale vybočuje i ze současného standardu Coltranovy produkce.

Můžeme zde podstatně déle pozorovat, co znamená pojem ticho v kontextu magnetofonové pásky či kazetového diktafonu, a z této šumící nicoty poněkud zlověstného charakteru začnou teprve postupně vystupovat různé zvukové přízraky. Zpočátku je to pohupující se syntetický zvuk, vystřídá ho poněkud industriální posouvání kovových objektů po podkladu zřejmě z téhož materiálu a pokračuje se směrem k potměšilým abstraktním hlukům, které občas v různých vlnách houstnou do neokázalých erupcí. Na konci první strany vyvolá kazeta také dojem, že její „oficiální“ obsah skončil již o chvilku dříve, a překvapivě započaté plné vstupy Coltranovy elektroniky připomenou dobu přemazávání kazet, kdy zvláště ke konci strany zůstávaly úryvky předešlých obsahů.

Teprve na druhé straně kazety se připomene v plné síle také ono bizarní duchovno, jež nám evokuje symbolika již na poněkud pekelně červenočerném obalu. Z nedokonale naladěné frekvence AM rádia s proslovem jakéhosi fanatického kazatele se ale po nějaké době opět přesuneme do čistě hédonického prožívání hluků a skřípotů silnějších i splývajících se šumem pásky, objeví se ale také meditativní i živější úhozy do nějakých basových strun. Skončíme znovu u obdobně cyklických syntetických vln, s jakými jsme se setkali již v úvodu. Kruh se tak po „zapomenuté“ vteřině nějakého rádiového hitu uzavírá a vybízí ihned k opakovanému poslechu tohoto obdivuhodně působivého celku, v němž nás baví rozkrývat detaily skryté pod nánosy jakéhosi zvukového prachu. Významů v pásce i bleskových postřehů a myšlenkových hnutí v posluchači samotném se tak zkonfrontuje více než dost, tahle čtyřicetiminutová kazeta totiž nabízí opravdu silný zážitek.

 


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.