Erkki Kurenniemi: Rules
Ektro Records (https://www.ektrorecords.com)
Zbrusu nové 2LP pionýra a klíčové postavy finské experimentální elektronické hudby Erkki Kurenniemiho nese název Rules (Pravidla) a jeho motto či podtitul tvoří skutečně dvě (respektive tři) pravidla, podle kterých se Kurenniemi při práci řídil.
1) Skladba musí být dokončena během jediného dne.
2)Použité zvuky musí být zvoleny tak, aby byly zcela nekonzistentní nebo překvapující a neměly mezi sebou žádný racionální vztah
3) …?
Skladby vybrané pro kompilaci pocházejí z období 1963-1975 a jedná se o zatím nezveřejněné elektronické sólové kusy, radikální zvukové koláže i několik skladeb, na kterých Kurenniemi spolupracoval s dalšími hudebníky.
Zvuk je samozřejmě takový, jaký můžeme očekávat od elektronického pionýra – pionýrský i elektronický zároveň. Ale kromě výše zmíněných pravidel již žádná další pravidla neplatí, takže zatímco první skladba Saharan uni I, zní přesně tak jak bychom asi očekávali – analogové drony v měkce znějících páskových delayích a pružinových reverbech, už druhá skladba Virsi přináší roztříštěnou mozaiku syntezátorových hučení a pištění, útržků rozhovorů i skladeb přehrávaných z gramofonu či rádia, hru na piáno, zvuk z filmů a televize a další nesourodé zvukové smetí halabala k sobě slepené, či jen tak poskládané vedle sebe. Ovšem překvapivě příjemně znějící jako svébytná skladba vydatně vyztužená momenty ticha.
Další skladby se ovšem opět nesou v jiném duchu. Téměř celá strana 1B rachotí archaickým analogovým noisem a končí breptáním modulárního syntezátoru, při němž se nám zjeví všichni duchové Ikarie XB1 a které ještě v závěru stihne přejít do pištění, které vám vyvrtá v mozku dírku a budete počítat drážky do konce desky. Na další desce vystřídá Bachovskou studii neartikulované skučení, vytí a mňoukání syntezátoru, přecházející ve zvuky, pro které se mi už obtížně vymýšlí adjektiva. Pravidlo o nesourodosti použitých zvuků je zde bohatě naplněno. Zvuky se objevují a mizí podle libosti, je to zvláštní posluchačský zážitek. Jako bychom poslouchali zvukové jednohubky, které si musíme užívat právě v tu vteřinu, kdy zazní, protože nebudou znít dlouho. Třetí skladba strany C přináší zpět náladu skladby Virsi, tedy totální nesourodost a roztříštěnost okořeněnou tu a tam ještě hlasy a útržky rozhovorů. Tyto dvě skladby jsou pro mě vrcholy celého kompletu. Je to zvláštní nevídaná a radikální hudba. Další skladby jsou spíše přehlídkou syntezátorových zvuků. Music for the film Hyppy je radikální minimalistická přehlídka suchých syntetických riffů, které začnou znenadání a stejně tak i skončí. Celou kolekci uzavře Saharan uni II smířlivou náladou dronů mizejících v analogovém dozvuku.
Zvuk alba je perfektní, skvěle si rozumí s médiem vinylu. Skvěle vyvedený je i obal využívající jako hlavní motiv popsanou krabici s magnetofonou páskou s nahranou skladbou Virsi. Desetiminutová Virsi je pro mě nejzajímavější skladbou výběru pro svoji poťouchlou vtipnost a zvláštní kombinaci poutavosti s naprostou nesourodostí. Výjimečný vydavatelský počin.
