In the Country: Sunset Sunrise
ACT (https://www.actmusic.com)
Nové, v pořadí již páté album norského jazzového tria In the Country, za kterým se skrývají jména pianisty Morten Qvenilda, kontrabasisty Roger Arntzena a bubeníka Pala Hauskena, jakoby se pokoušelo vměstnat do délky pětašedesáti minut vše, co může nastat mezi rozbřeskem a soumrakem. S vlastní poetikou se vydává na odyseu všemožnými hudebními krajinami, které se přelévají jedna v druhou podobně jako barvy oblohy při východu nebo západu slunce. Navzdory očekávání však patos rozhodně není jedinou devizou, kterou tato trojice Norů disponuje.
Album na posluchače předně zapůsobí svou osobitou koncepcí. Skladby volně a nečekaně proplouvají z jedné polohy do druhé, jak tématicky, tak zvukově, dramaticky se mění a přecházejí v jiné hudební formy, a tímto si udržují punc nepředvídatelnosti. Druhá skladba Derrick je toho dokonalým příkladem. Je zahájena pulzujícím groovem, nad nímž se klene rozjímavá melodie, která nakonec sólem vyústí do abstraktní polyrytmické pasáže proložené jemnými tahy smyčce na kontrabasu, jen aby se opět rozjela v groovu s obnovenou razancí a nakonec se rozpadla ve sněť rytmů a náhodných souzvuků.
Zachovat si věrnost tomuto přístupu ovšem vyžaduje dostatek času, a tudíž nikoho nepřekvapí, že žádná ze skladeb se nevměstná do kratšího časového úseku než šesti minut. Zásluhou věrnosti tomuto principu však nic nezní uspěchaně nebo hekticky. Vyvážeností mezi kompoziční precizností, improvizační dravostí a zvukem, který se vyznačuje minimalistickým zapojením elektroniky a efektů In the Country připomínají The Bad Plus, Brad Mehldau Trio nebo Esbjörn Svensson Trio. Přesto, že ke konci alba už kapele dochází dech a uchyluje se více k akademicky uhlazenému jazzu, stále se jí daří tuto skořápku narušovat náhlými útěky do noisu a aleatorického bloudění nebo výbuchy rockové syrovosti.
