- Inzerce -

Misogi a The Pololáníks na Signals From Arkaim

Na netlabelu Signals from Arkaim vycházejí dva nové výživné tituly. Nahrávku Misogi by šlo charakterizovat jako radikální nehudbu v podání smíšeného nesboru, pro každého otrlého posluchače tedy rozhodně představuje slušnou výzvu. Misogi je ale zároveň japonskou očistnou praktikou sjednocující tělo a mysl a používanou mimo jiné v bojovém umění aikidó.

A kdyby to nestačilo, Signals From Arkaim přinášejí k volnému poslechu i stažení první dlouhohrající kolekci nahrávek kapely The Pololáníks. „Toto improvizační elektro-akustické kvinteto je stále viditelnějším fenoménem na domácí avantgardní scéně, o čemž mimo jiné svědčí například i letošní nominace na cenu Vinyla (objev roku 2012). Nyní nám nabízejí vybrané momenty ze svých koncertů z let 2011 – 2013, na natáčení studiového alba se ale The Pololáníks prý již chystají také, takže se máme na co těšit,“ lákají a slibují pořadatelé. Dodávám, že pololáníkovský titul lze zakoupit i na CDR.

Neváhejte a hurá sem.


Pozitivní skryté záměry

Rozhovor s Michalem Nejtkem.

Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.